Filip Čapek, archeolog

Tajemství naleziště Tel Moca. U Jeruzaléma jsme našli nohy cizího boha, říká archeolog

foto: Tomáš Binter

Pod dálnicí mezi Jeruzalémem a Tel Avivem našli archeologové před několika lety „konkurenci“ slavného – a nikdy neobjeveného – Šalomounova chrámu. Svatyni z počátku doby železné. V týmu rozkrývajícím naleziště Tel Moca byli i čeští vědci z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Co tu pod vedením starozákonního teologa a archeologa Filipa Čapka našli? Co to znamená? Jak se daří archeologickému výzkumu v zemi, jejíž identita stojí a padá s historií starověku? A jak se Izrael za poslední dva roky změnil?

Naše představa o dějinách Izraele je pořád ještě ovlivněná biblickou dějepravou. Tušíme, že praotcové Abrahám, Izák a Jákob byli nejspíš legendárními postavami, ale máme za to, že Mojžíš už byl víceméně historickou figurou a králové David a Šalomoun zcela určitě. Co si o tom myslí archeologie?

Mezi historiky panuje obecně konsenzus, že se tyto základní biblické příběhy pravděpodobně nikdy neodehrály. Sepisovaly se mnohem později. Klíčovým okamžikem historie starověkého Izraele je pád Jeruzaléma v roce 586 před naším letopočtem, tahle tragédie a následný odchod do Babylonie odstartovaly proces sepisování příběhů od stvoření světa k praotcům až po odchod Židů z Egypta. Židovskou identitu vytvořilo babylonské vzpomínání na domov.

Reportér: Příběhy, které inspirují

Severozápadně od Jeruzaléma narazili izraelští archeologové na pozůstatky chrámu z počátku doby železné, tedy z dob, kdy podle klasické historiografie už existoval Šalomounův chrám v Jeruzalémě. Do výzkumu jste se zapojili i vy. Co ten nález znamená?

Biblická vyprávění nám říkají, že ve starověkém Izraeli existoval jen jeden chrám, ten Šalomounův. A že se nikde jinde bohoslužba nekonala, že to bylo nepřípustné. Takže když se pak stavěl dálniční most a dělal se výzkum, bylo velké překvapení, že se šest kilometrů od Jeruzaléma našla svatyně z konce desátého století před naším letopočtem, tedy z doby, kdy už měl existovat chrám v Jeruzalémě.

A je to určitě svatyně? Jak se to pozná?  

Má dispozici podobnou té, jakou má podle knih Královských chrám v Jeruzalémě. Je členěná na tři základní části a má nádvoří s oltářem. Zároveň se tu našlo hodně různých artefaktů: koníků a hliněných hlaviček. Když jsme chrám na začátku jedné sezony čistili, objevili jsme ve zdi jako jeden z kamenů reliéf zobrazující zbytky nohou, které se svým postojem podobají vyobrazování různých božstev, třeba kanaánského boha Baala. Jeho uctívání je v biblických knihách často zmiňováno – a kritizováno.

Co takový nález cizích nohou znamená?   

Že kámen s tímto reliéfem pravděpodobně sloužil ve druhé fázi užití jen jako stavební materiál. A dále můžeme jen spekulovat: buď pocházel z jiné svatyně, nebo byl na tomtéž místě v předchozím období uctíván, ale pak se podoba bohoslužby změnila, v centru kultu stanulo jiné božstvo. Nevíme. 

Přečtěte si i další interview ze série rozhovorů na léto

Vlastní identita 

Jak náročné je z tak nepatrných indicií něco vyvozovat a konstruovat historické hypotézy? 

To je vlastně to, co mě k archeologii přitáhlo. Že kromě biblických textů máme k dispozici hmotnou kulturu a na základě těchto historických pramenů se snažíme vymyslet teorii, která by dávala smysl. Jako tady na Tel Moce, kde si klademe otázku: Co to vlastně bylo, k čemu a komu to sloužilo? Jak rozumět nálezu malých hliněných modelů hlav? Byly to reprezentace konkrétního božstva, nebo patroni?  

Podpořte Reportér sdílením článku