Povídka
25. června 2025
Reportér 07/25 · Číslo 131ilustrace: Tomski & Polanski
V hospodě je celý svět, ze kterého se nakonec vždycky vrátíme domů.
Člověk občas potřebuje prchnout sám před sebou – pokud je kam. Únik je iluze – všechno, před čím jeden utíká, si nese v sobě, ergo délka a forma úprku nehrají roli.
Kalmar to řeší tak, že neprchá daleko – v baru přes ulici bývá hromada hostů, mezi nimiž se lze na chvíli ztratit. Speciálně v tomhle podniku bývají nahuštěni kolem barového pultu. Je tu dost stolků i židlí, ale oni na židle kašlou. Mačkají se v houfu a mluví a mluví.
Provozovatel si říká Spirko. Je Rus či Bělorus, v Praze studoval. Co přesně, nepoví. Podružnostmi se nezabývá. Rád modifikuje skutečnost. Že by lhal, to ne – on jenom věší hejly na nos. Má potřebu vymýšlet rychlé pohádky, ulehčovat sobě i druhým.
„Co chceš?“ mávne proti Kalmarovi utěrkou.
„Tullamore.“
„Ále, naleju ti glenfiddich.“
Je to hra – Kalmar si objedná, Spirko obratem vyčaruje cosi o řád lepšího, Kalmar to zaplatí. Tudíž srká glenfiddich. U stolku v koutě by vypadal jako pitomec, vestoje v houfu nepůsobí o nic líp, ale aspoň se nestraní.
Většina hostů válí prague talk jako seniorské štiky z korporátů, zdejší však vesměs nejsou. Smějí se jinak a jinak pijí. Našinec do sebe kopne panáka, oklepe se a zaplatí, kdežto tihle nasávají neokázale, táhle, jakoby mimochodem, zato pořád.
Už 10 let vám přinášíme pravidelnou dávku potěšení z objevování nových pohledů na svět. Prozkoumejte naši nabídku.
„Á – jezdec!“ stočí ke Kalmarovi zarudlé oči jeden z nich.
„Jezdec?“ nechápe.
„Sedíš doma a jedeš – ťuk i ťuk!“
Řeč se drží stabilních témat: „Unie je houpačka, na který platí zákaz houpání, Putin si namotal Trumpa kolem prstu jak žížalu, Čína je na Měsíci, Amíci dejchaj na Mars, Musk – čím víc raket mu vybuchuje, tím víc si mastí kapsy! Civilizace je nesplněný zadání, hledejte ekoplanety! Pozdě, hošánci! Když na to ovšem máš, vozíš se, plaveš, lítáš, máš veškerou péči a žiješ o dvacet let dýl i na týhle podělaný zeměkouli!“
„Jestli je o co stát,“ podotkne Kalmar. „Když to balíš v šedesáti, chcípáš, aby někdo ve vyšším patře moh žít na tvůj účet do osmdesáti.“
„To mi vysvětli.“
„To ti nevysvětlím.“
„Proč ne?“
„Poněvadž jsem to jen tak plácnul.“
Do debaty vstoupí člověk v opačně nasazeném klobouku: „Vy tlamy bruselské – kolem vás rotoval svět už v Byzanci! Kdežto náš se ani nehnul! Jste bez emocí, pihovatý, máte doktorát z šesti jazyků, vzájemně si udělujete nobelovky, a stojí vám za to zkoušet kolonizovat nás – pitomce, co si nechceme zvykat na váš typ svobody!“
„Co přesně je Byzanc?“ ptá se kdosi.
Podpořte Reportér sdílením článku
Používá literární pseudonym, jeho vlastní jméno je Jan Beneš.