Tisíciletá říše technologií, doba internetu. Idiot na idiotovi jezdí a idiotem se odráží

Když Velvet underground vystřídala Velvet Revolution, byl jsem někdy v polovině devadesátých let pozván ještě s několika dalšími publicisty a novináři na seminář o nových médiích do Mnichova. A tam jakýsi mladý expert – nám zpoza bývalé železné opony, kteří jsme byli sto let za opicemi – vysvětloval, co je internet, jak funguje a jak se používá. Vstoupil jsem do diskuse a prohlásil, že internet je dílo ďáblovo. Dělal jsem si z toho povýšeného blba, který se tvářil důležitě, legraci, ale do jisté míry i ne, protože největší legrace – jak známo – je, když to člověk myslí vážně, aspoň tedy zpola.

Hell is empty

Peklo by se dalo popsat jako místo, kde nic není – prázdnota odnikud nikam, v duši, v hlavě, nahoře, dole, nikde, nic nemá cenu, smysl, nic se nedá dělat, všechno je nanic, k ničemu, nikomu nic nepomůže, marnost nad marnost. Prázdnota bez konce a počátku číhá v temných zákoutích lidské psýché, a jakmile ucítí příležitost, kdy jsou svět, jak ho známe, a naše existence v něm nějak zpochybněny, znejasněna dere se okamžitě ven. 

Zpět ji zaháníme uprostřed rodiny, setkáváním se s přáteli, s kolegy, když řešíme konkrétní problémy s konkrétními lidmi, tváří v tvář, máme radost, když někomu blízkému nebo i neznámému pomůžeme v nesnázích, když uděláme něco „správného“. Sociální (asociální) sítě prázdnotu v člověku naopak exponenciálně potencují. V metru, v čekárně u doktora, doma stejně jako v práci, všichni jsou nepřetržitě online. Nevnímají, kde jsou, kdo jsou, co jsou. Osaměle zírají do obrazovky iPhonů jako myš neschopná pohybu do oka hada, který se ji chystá právě pohltit. Jako kdyby se člověk ocitl v čekárně předpeklí, kde se z velké obrazovky line Highway to Hell od AC/DC nebo taky Hell Is Empty and All the Devils Are Here. Heavy metal, nebo Helenka Vondráčková? 

Spočítaný smeťák

Socky (sociální sítě), které vyprazdňují mezilidské vztahy stejně jako politiku, věci veřejné stejně jako soukromé, mají proti tomu, jak existuje a jak se spravuje lidská společnost, tu obrovskou výhodu, že se do nich dá mírnix dýrnix nasypat úplně všechno, všechno tam má stejnou hodnotu nula. Nula od nuly pojde, všechno si je rovno. Je to de facto absolutní demokracie, prostá jakýchkoli sociálních, kulturních, intelektuálních přehrad, struktur, vymezení, které zakládají civilizaci – vlastně něco, o čem vždy snili všichni totalitáři. Dalo by se říct, že to je jedno obrovské smetiště civilizace, kde bez ladu a skladu trůní vedle sebe prasklá týví obrazovka a prázdný dřevěný rám, v němž je zaklíněná plastová židle s děravou konví na kytky, ve které je prázdná konzerva od psího žrádla se zmuchlanými starými novinami na titulní straně s opoziční smlouvou Klause se Zemanem, ve kterých jsou zabaleny slupky od brambor.