Bolest z placení: největší je u daní, nejmenší u malých plateb předem

Nedávno vám vyšla kniha Práce a peníze, v níž se hned na úvod zabýváte otázkou, co vlastně je a co už není práce. Tak tedy – co je a co už není práce?

To je docela zapeklitá otázka. Pod pojmem „práce“ si většinou představíme klasické zaměstnání. Ale to je jen jedna část. Prací je samozřejmě i organizování dovolené, péče o domácnost nebo každodenní rozhodování a plánování, které člověka zaměstnává – jen za to nedostává výplatu. Z pohledu ekonomie je práce všechno, co se dá nabídnout na trhu práce. Ale ze života víme, že hodně práce se děje mimo trh.

Třeba právě práce v domácnosti je neplacená – vy jste se pokusila její hodnotu vyčíslit. K jaké částce jste došla?

Za práci v domácnosti za období od roku 2006 do roku 2024 se dostáváme na částku minimálně tří milionů korun – pokud tedy vezmeme čas, který jsme činností strávili, a plat, který byl za danou profesi (třeba uklízečky nebo kuchařky) v danou dobu obvyklý.

Co je potom opakem práce? Nicnedělání?

To je docela zajímavá myšlenka. Ekonomie často říká, že volný čas nebo spotřeba. Ale i v těch se skrývají určité prvky práce – a taky utrácení. Když si jdete zacvičit, platíte vstupné. Když jdete na večeři, taky vás to něco stojí. V knize nabízím několik úvah, co by opakem práce být mohlo – a nechávám na čtenářích, aby si našli vlastní odpověď.

Pracovat musíme skoro všichni, protože účty se neptají. Ale jak má člověk v dnešním světě poznat, že má jeho práce skutečně smysl?

Práce má smysl tehdy, když naplňuje naši vnitřní motivaci – tedy když nás baví, ať už jde o zaměstnání, podnikání, nebo koníček. V tu chvíli má pro nás hodnotu. Pokud bychom ale mluvili o hodnotě tržní, tedy o penězích a odměňování, jsme už úplně v jiné rovině.

Kdy si tedy člověk může říct, že práci dělá za adekvátní mzdu?

Otázka spravedlivé a adekvátní odměny dnes silně rezonuje, i kvůli evropské směrnici o transparentním odměňování. Je ale důležité vědět, z čeho se odměna vlastně skládá. Co vidíme na výplatní pásce, totiž není jen jedna částka. Je v ní základní složka, která odpovídá hodnotě práce podle její složitosti, odpovědnosti nebo náročnosti, a pak třeba i variabilní složka navázaná na výkon. Kdo se v tom nevyzná, měl by se ideálně obrátit na personální oddělení nebo nahlédnout do vnitřních předpisů firmy. Zorientovat se je totiž první krok ke spravedlivému ohodnocení.

Co by měl člověk zohlednit spíš? Jestli ho práce baví, nebo jestli je za ni dobře zaplacený?

Většina z nás chodí do práce kvůli penězům, takže tvrdit, že stačí jen vnitřní naplnění, by bylo naivní. Ideální je kombinace obojího: práce mě baví a zároveň dostávám odměnu, která mě motivuje zvenku. Vnitřní motivace drží dlouhodobě, ta vnější – třeba bonus nebo benefit – ale působí jen krátce. Všichni známe ten pocit, kdy zvýšení platu na pár týdnů zvedne výkon, ale ten se pak zas vrátí na předchozí úroveň.

Peníze zas až tolik nemotivují

Takže odměňování nás k lepším výkonům zas tolik nevybičuje?

Motivace penězi je téma, které zaměstnavatele hodně zajímá. Často se ptají, jestli lidi víc motivuje výše platu, nebo samotná náplň práce. Peníze určitě fungují, ale samy o sobě ke spokojenosti nestačí. K tomu je potřeba něco navíc. Smysluplná práce, dobrý tým, férové vztahy na pracovišti a celková atmosféra ve firmě. Právě to rozhoduje, jestli se zaměstnanec cítí dlouhodobě dobře.