Island je šťastlivec mezi zeměmi. Jen kdyby místní chodili včas, říká spisovatel

17. června 2025

Už při školních hodinách zeměpisu ho zaujal Island. Když se tam pak jel podívat, zamiloval se – a nakonec i přestěhoval. Drsná severská země je podle něj plná příběhů, třeba o zarputilých patriotech z rybářských vesniček, kteří píší básně. Švýcarský spisovatel Joachim B. Schmidt vypráví o dlouhých zimách, rovnoprávnosti mezi muži a ženami nebo o tom, že Islanďané nikdy nikam nepřijdou včas.

Vyrostl jste ve Švýcarsku, ale skoro 20 let žijete na Islandu. Co vás tam přivedlo?

Učili jsme se o Islandu ve škole, o vulkánech, tektonických deskách, dost mě to tehdy jako kluka zajímalo. Když mi bylo patnáct, moje kmotra mi nabídla, ať si vyberu zemi, do níž bych se chtěl podívat. Byla to jasná volba! Jeli jsme na Island a já se do něj na první pohled zamiloval. Jako turista jsem se tam pak vrátil ještě několikrát. Až jsem se rozhodl tam zkusit na rok žít. To bylo v roce 2003, bylo mi dvaadvacet…

Vybavíte si ještě, jaká byla vaše první islandská zima?

Drsná! Bydlel jsem a pracoval na farmě a pamatuju si, že zimní večery mi přišly hrozně dlouhé… A tak jsem začal psát.

Prostě jen tak?

Víte, tehdy byla jiná doba. Sice už existoval internet, ale používali jsme ho úplně jinak než dneska, netrávili jsme online několik hodin denně. Člověk si prostě zkontroloval maily a hotovo.

Takže měl víc času…

Svou první knihu jsem napsal, protože jsem se nudil. Nosil jsem v sobě spoustu příběhů a měl velkou touhu je sdílet s ostatními. Navíc mezi islandskými farmáři jsem si tehdy ještě nenašel přátele.

Jak to?

Nebyli dvakrát mluvní. I když byli velice vzdělaní… Ta kniha, co jsem tehdy napsal, nikdy nevyšla, nebyla dost dobrá. Ale díky ní jsem v sobě našel vášeň pro psaní.

Zmiňoval jste, že vám tehdy bylo dvaadvacet. Do té doby jste nic nenapsal?

Ale ano, pár povídek, ale jen tak pro sebe, do šuplíku. Pak jsem se vrátil do Švýcarska a Island mi velmi chyběl. A tak jsem se tam roku 2007 odstěhoval natrvalo.

Přečtěte si také

Skandinávští „Italové“

Jaké bylo vaše dětství a dospívání v rodném Švýcarsku?

Vyrůstal jsem na farmě v Alpách – i proto jsem na Islandu nejdřív pracoval v zemědělství. Původně jsem chtěl být architekt, jenže časem mi došlo, že nechci trávit čas zavřený v ateliéru, u počítače. Mnohem raději budu někde venku, v přírodě. Celkově musím říct, že jsem byl jako mladý docela naivní. Možná i proto se mi tak snadno odcházelo z rodné země – vůbec jsem si neuvědomoval, co emigrace znamená.