Ať je hudba živá. Na letním festivalu zvlášť

Letošnímu ročníku festivalu, který začíná už o víkendu, jste dal podtitul Vášeň. Co za tím hledat?

Všechno! Vždyť je to právě vášeň, která nás sem přivedla. Nás jako vedení festivalu, interprety, diváky a koneckonců i skladatele – vždyť i oni psali hudbu z nějaké vášně. Všichni máme vnitřní motor, pnutí, kterému nelze odolat. Vášeň samozřejmě můžeme chápat různě, jako lásku, jako sex, touhu, ale stejně tak vášeň duchovní… Prostě vášeň má strašně moc tváří. Ale vždycky způsobuje, že člověk nemůže jinak.

Předpokládám, že v souladu s tímhle podtitulem jste taky skládali letošní repertoár…

Přesně. Podtitul jsme vymysleli ve chvíli, kdy jsme už měli domluvené umělce, ale konkrétní repertoár ještě ne. A tak jsme se například s Jakubem Hrůšou, který se ujal dirigování zahajovacího koncertu, domluvili, že zazní suita z Prokofjevova baletu Romeo a Julie. S Jiřím Heřmanem, uměleckým šéfem brněnské opery, jsme se zase dohodli, že chceme jeho Figarovu svatbu s dirigentem Václavem Luksem, která je vášnivá od začátku až do konce. Stejně tak Pucciniho Manon Lescaut nebo Fibichova Šárka. Samá vášeň!

Loňský ročník festivalu se logicky odehrával v duchu dvoustého výročí Smetanova narození. Jak moc bude letošek jiný?

Jedna věc bude jiná nejen letos, ale i do budoucna. Na Smetanově Litomyšli bude víc tance. Pro mě osobně je tanec naprosto fascinující žánr, který nám navíc – a to vidíme na festivalech všude ve světě – může přivést nové publikum, takové, které by na operu nebo symfonický koncert v životě nešlo. Tanec je samozřejmě široký pojem – a já bych chtěl, aby i v Litomyšli byly zastoupeny různé jeho žánry. Každý rok bych rád viděl něco klasického, na špičkách, letos je to baletní gala v umělecké režii Darii Klimentové. Vedle klasiky ale chceme ukazovat i jiné druhy tance, proto jsem třeba strašně rád za projekt Má vlast, kde jsou stěžejními interprety Dekkadancers. A pak mám ještě jedno osobní želízko v ohni…

Jaké?

Mladého tanečníka, který se jmenuje Kristián Mensa a říká si Mr. Kriss. Věnuje se breakdancu, a to na naprosto umělecké úrovni. Pro Litomyšl dal dohromady speciální představení (K)roky s korejskou breakdancerkou Haeni Kim, k němuž přizval i skvělého devatenáctiletého houslistu Daniela Matejču a jeho Sukovo kvarteto. Jsou naprosto skvělí!

Znamená to, že se snažíte festival nejen roztančit, ale i omladit?

Tohle je moje velké téma! Víte, já nemám rád, když se mladým lidem klasika vnucuje. Nemůžeme je lákat na Beethovena, oni si k němu musí v průběhu života dojít sami. Nebo ještě jinak – samozřejmě jsou i mladí, pro které je prostředí vážné hudby přirozené, znají ho z rodiny, chodí na koncerty. Ale pokud tomu tak není a vy někomu ve dvanácti letech začnete cpát Beethovena nebo Šostakoviče, akorát ho znechutíte a dveře ke klasice mu uzavřete. I proto je skvělé, že na festivalu budou Dekkadancers nebo Mr. Kriss. Na ně totiž mladí přijdou.

Další novinkou je větší rozkročení festivalu směrem za hranice, je to tak? V rámci letošního ročníku se představí hned dva zahraniční orchestry.

Ano, přijíždí Kremerata Baltica a Drážďanská filharmonie. Víte, Smetanova Litomyšl je národní festival a můj předchůdce Vojtěch Stříteský, kterého si hrozně vážím, vždycky vybíral ty nejlepší z českých umělců. My jsme se ale s ředitelem festivalu Michalem Medkem rozhodli, že bychom chtěli publiku nabídnout právě i špičkové zahraniční interprety.

Má už Smetanova Litomyšl v zahraničí nějaký zvuk?

Právě že zatím nemá – a to je taky věc, kterou bychom chtěli změnit. Tady je však potřeba zdůraznit, že máme obrovskou výhodu. Nestavíme na zelené louce. Ba naopak, navazujeme na něco, co už roky skvěle funguje, Smetanova Litomyšl má v Česku obrovskou tradici a my se nechystáme dělat revoluci. Nebudeme měnit základní pilíře, kterými jsou symfonická hudba, opera, duchovní koncerty a komorní hudba. Jen chceme, aby to celé bylo vzdušnější, hravější, mělo to nadhled a zahraniční rozměr.

Zpátky na zámku

Jedna věc ale letos revoluční určitě je: festival se po dvou letech vrací na litomyšlský zámek, přičemž na druhém nádvoří pro něj vyrostl unikátní SmetaNOVÝ sál.

Zámek v posledních letech prochází rekonstrukcí, a náš program se tak vloni a předloni odehrával v hokejové hale, kterou jsme předělali na halu festivalovou. Myslím, že se to podařilo, ale zároveň jsme vnímali, že část publika prostě do sportovní arény na operu nebo symfonický koncert nepůjde. Ti lidé nám říkali: „My si hezky počkáme, až se vrátíte na zámek.“ Čili návrat na druhé nádvoří byl pro nás extrémně důležitý.