Promotér Borek Holeček už skoro třicet let vozí do Prahy hudbu, jakou jinde neuslyšíte

V půlce června se v Praze na Štvanici odehraje už 28. ročník festivalu Respect, jehož jste organizátorem. Představíte ho?

Respect se zabývá fenoménem world music. Záměrně říkám fenoménem, protože world music není hudební žánr. Spadají sem nejrůznější styly od balkánské dechovky přes indonéský gamelan až třeba po africký highline. Ve zkratce se asi dá říct, že na našem festivalu představujeme publiku hudbu jiných kultur, která nevychází ze stejných kořenů jako angloamerický pop. Respect ale není jenom dvoudenní rodinný festival, patří sem i další koncerty pořádané v průběhu celého roku.

Na rozdíl od západoevropských zemí u nás world music nemá tak širokou fanouškovskou základnu. Čím to je?

Dnes už je to o něco lepší, ale když jsme koncem devadesátých let s Respectem začínali, bylo to tady pole neorané. V západoevropských zemích díky jejich koloniální minulosti a početným menšinám tahle hudba vždycky nějak přítomná byla, u nás ale dlouhá desetiletí fungoval vlastně jenom strašidelný, propagandisticky využívaný, normalizační folklor. Během těch let, co tuhle akci děláme, už jsme si nějaké publikum vychovali, ale Respect vždycky bude menšinový festival pro lidi, co chtějí poznávat nové hudební styly a kultury stojící mimo mainstream.

Co jsou podle vás největší taháky letošního ročníku?

Respect není festival headlinerů, každý z vystupujících je ve svém žánru výjimečný a my se snažíme o maximální stylovou pestrost. Určitě bych ale zmínil Mari Boine, což je taková severská hudební čarodějka, která ve své tvorbě propojuje spiritualitu a šamanské rituály Sámů s moderními nástroji a zvukem. Taky se moc těším na kytaristu Roberta Planta nebo perkusistu Kahila El’Zabaru, který má na kontě spolupráci s Dizzym Gillespiem, Donem Cherrym či Steviem Wonderem. Kompletní program je samozřejmě na našich stránkách.

Kontrabas prohraný v kartách

Vzpomenete si ještě, proč a za jakých okolností jste v roce 1998 tradici festivalu založil?

První ročník vznikl jako bezprostřední reakce na rasově motivovanou vraždu súdánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho, kterého na vysokoškolských kolejích na Jarově zabil nožem osmnáctiletý skinhead. Tenkrát byly na vzestupu rasistické a xenofobní nálady a mně se zdálo, že bychom s tím měli něco dělat. Tak jsem založil festival věnovaný hudbě různých etnik. První ročník byl kompletně zaměřený na romskou muziku.