Svoboda, vítr ve vlasech i životní styl. Jste vášnivý cyklista a je pro vás kolo důležité?

„Tobě by slušelo silniční kolo,“ řekl mi před sedmi lety kamarád a sehnal mi karbonovou silničku. Na kole jsem vždy jezdila ráda, ale v tu chvíli se z toho stala láska. Propadla jsem monotónnímu pohybu a větru ve vlasech… Miluju ten pocit, kdy nechám za sebou rodinu, psa, povinnosti, haldy prádla a mám dvě hodiny jen pro sebe. Odjela jsem několik závodů, ale ještě raději na kole objevuji. A taky jsem si našla partu podobně postižených holek. S olympioničkou Marcelou Joglovou vyrážíme na pravidelné švihy a přejeme si, aby na silničkách jezdilo více holek. Přidejte se někdy k nám.

Považuju kolo za dokonalý dopravní prostředek. Je rychlejší než chůze, nepotřebuje žádnou pohonnou hmotu a člověk se na něm nemusí tlačit s ostatními cestujícími. Do Prahy jsem přišel v roce 1998 a hned jsem všude jezdil na kole, protože to bylo rychlý a dobrodružný, nikde totiž nebyly žádný cyklostezky nebo pruhy pro cyklisty. A taky jsem neměl peníze na lítačku. Pak jsem přestal jezdit, když byly děti úplně malý, a teď už zas začínám a čumím, jak je najednou Praha pro cyklisty friendly. A jsem nadšen! Ale lítačku už mám taky.

Jezdím každý den, kolo používám jako dopravní prostředek. Získal jsem určitou jistotu, předvídavost, která mi pomáhá jezdit bezpečně v  drsném pražském provozu. Roky jsem měl masivního horáka a před třemi lety si dopřál změnu a opatřil si gravel, karbonový, od Cannondale. Je to překrásné kolo, okamžitě jsem si na ně zvykl, protože mi přináší svobodu. Jedu, kam chci, zmizím ze silnice a najednou svištím po polňačce, aniž musím zvolnit. Jediná nevýhoda je, že ho nemůžu opřít o klandr jako staré kolo, protože by mi ho hned ukradli.

Cyklistiku, v mém případě cyklo turistiku, považuji za životní styl. Nejsem závodník a ani by mě to moc nebavilo, na kole se snažím hlavně cestovat, a to převážně „na těžko“ a do dalekých krajin. Projeli jsme se ženou Austrálii (9 tisíc kilometrů), půl roku jsme ze sedla obdivovali rozmanitost divočiny jihozápadu USA (7 tisíc kilometrů), těch cest byla už spousta. Nejde ale o našlapané kilometry, kolo beru jako dopravní prostředek k poznávání, setkávání, zážitkům… Baví nás to o to víc, že poslední roky vyrážíme i se svou dnes dvanáctiletou dcerou.