Kulturní tipy: Když vystavuje obr, tahák se sedmi Grammy a zběsilé tempo traumacentra

1. června 2025

Znáte to, jdete z kina a ten biják vás dostal do kolen do té míry, že máte potřebu někomu okamžitě volat, podělit se, prostě „šířit víru“ v mimořádný zážitek. Anebo obtěžujete přátele, k uchu jim přikládáte telefon, protože „tuhle pecku musíte slyšet“. Přesně o to se na tomto místě pokouším z pozice editora kultury. Měsíc co měsíc nabízím našim čtenářům několik tipů na kulturní události, které jsme já a mí kolegové okusili na vlastní kůži, tudíž na jejich kvalitu můžeme dát razítko.

Zde je nová várka. Vešel se do ní strhující americký seriál, u kterého nemůžete večeřet, populární hudební festival a výstava legendárního výtvarníka.

SERIÁL

Nemocnice, kam se podíváš

Nevlídné americké zdravotnictví, nutící pacienta sáhnout hluboko do peněženky, má jedinou výhodu. Provokuje natáčení seriálů z lékařského prostředí, které berou do hry veškeré neduhy tamějšího systému – podfinancovanost, personální podstav, diktát pojišťoven, pokusy udělat z péče o nemocné dobrý byznys. Konečně, už Jaroslav Dietl věděl, že nemocnice na kraji města i kdekoli jinde generují nikdy nekončícím bojem života se smrtí zcela přirozeně drama. Na platformách se to bílými plášti jen hemží – můžete si vybrat ubohý špitál, který je povinen přijímat i nepojištěné pacienty (Nemocnice New Amsterdam, 2018), nebo luxusní kliniku, kde se ve jménu zisku falšují lékařské zprávy (Doktoři, 2018). Rovněž tak ošetřujícího lékaře: geniálního diagnostika – autistu (Dobrý doktor, 2017), chirurga s posttraumatickým syndromem (Chirurgové, 2005) či lékařku, která si nepamatuje posledních osm let života (Doktorka, 2025).

Jakkoli loňská newyorská vražda generálního ředitele zdravotní pojišťovny znovu potvrdila, že umění svět změnit nedokáže, seriály jsou to vesměs velmi dobré. Posledním hitem je Urgent (The Pitt, 2025). Jak už název napovídá, vévodí mu zběsilé tempo traumacentra pod vedením doktora Robinavitche – obětavého melancholika, hrajícího nepřetržitou simultánku mezi operačními sály, protože „je nás málo“. K dialogům by tvůrci měli přikládat učebnici anatomie, v těch zkratkách a číslech diagnóz aby se čert vyznal, ale podívaná je to strhující. Považte, patnáct dílů první série se odehraje během patnácti hodin, prakticky v reálném čase jediné směny a absolutní koncert tu předvádějí maskéři. Režisér následuje skalpel během operace do všech míst lidského těla, řez okem už není mistrovské dílo jako v Buñuelově Andaluském psu, ale prostá chlebařina. Nelze u toho večeřet, pouze se uklidňovat tím, že se kuchá do prasat. Ovšem, jak dokázali natočit vyjmutí plodu z dělohy zjevné herečky v jediném záběru, to opravdu nechápu. Na to musí být na DAMU nějaký zvláštní předmět.

Přečtěte si také

FESTIVALY

Alanis a rapper Tommy

Podpořte Reportér sdílením článku

Milan Tesař

Spisovatel a novinář

V době sametové revoluce pracoval v redakci Zemědělských novin. Ještě téhož roku přešel do Lidových novin, kde byl pouze jeden den, než se začal podílet na úvodním vydání časopisu Reflex. Spoluzakladatel komiksu Zelený Raoul.