(Ne)přepisování historie. Když se fakta a důkazy hodí ze všeho nejméně

Až zase tak nepřekvapí, že jedním z takových bojovníků proti přepisování historie je Vladimir Putin a jeho dvorní „historik“ Vladimir Medinskij. V rámci nepřepisování historie tak zavírají archivy, za zveřejnění dokumentů vyhodí šéfa archivu z práce, konstruují teorie o jednotě ruského a ukrajinského národa, jindy zase člověka dokumentujícího stalinské represe pošlou do vězení za „pedofilii“.

V boji proti „přepisování historie“ se fakta a důkazy hodí ze všeho nejméně. Ostatně Medinskij sám tvrdí: „Fakta v historické mytologii vůbec nic neznamenají. Jestliže máte rádi svoji vlast a národ, budete psát jeho pozitivní historii.“ V jiném citátu pak Medinskij mluvil o tom, že pokud je něco stoprocentně vymyšlená příhoda a stane se mýtem, je svatá a nelze na ni sáhnout. To, co je prodáváno jako „přepisování historie“, tak ve skutečnosti znamená boj proti zpochybňování mýtů. S tím je pak nutné přistupovat i k „historickým“ exkurzům ruských politiků ve vztahu k jiným zemím – jako k šíření a hájení vlastních mýtů a dogmat, nikoli jako k boji proti „přepisování historie“.