GLOSA: SITUACE Č. 36
Já to říkala aneb Nejčastější věta paní M
1. června 2025
Reportér 06/25 · Číslo 130
foto: Moose Photos / Pexels.com
Asi nejčastější větou, kterou paní M pronáší, je: „Já to říkala.“ Předpokládám, že kdybych si s ní chtěl přeříkat otčenáš, řekla by, že ona už to říkala. Souvisí to s její sebejistotou, že ví, jak funguje svět, takže ji nic nemůže překvapit. Mě to trochu irituje, jelikož v té větě dává jasně tušit, že ona to věděla a já ne, a co hůř, že jsem se na to nepřipravil. Vždyť přece bylo jasné, jak to dopadne.
Já to říkala. Fámyzdat dal kdysi světu světovou slovní hříčku, že po pitvě je každý generálem. Pokud to tak je, paní M je mnohonásobný generalissimus.
Někdy mě přepadne sarkasmus. Třeba jdu na Slavii, paní M leží v posteli a čte si tlustou knihu („Já říkala, že ten šlechtic přijde o nohu.“), beru si klubovou šálu, jsem celý nervózní a ptám se, jestli náhodou paní M neví, jak to dopadne.
Přečtěte si také
„Jak to mám vědět?“
„Ty to víš.“
Vzhlédne od knihy a nadzdvihne brýle. „Jak to?“
„Protože až přijdu domů a řeknu ti výsledek, řekneš: já to říkala. Tak mi to řekni.“
Nezasměje se. Neví, o čem mluvím. Nechme to tak.
Vrací se mi však strašlivý sen. Přicházím domů a přede dveřmi stojí kufr. Snažím se otevřít dveře, ale předejde mě a brání mi ve vstupu vlastním tělem. Na tváři má soustrastný výraz.
„Ale proč?“ nechápu. „Jestli ti na mně něco vadí, proč jsi nic neřekla.“
Paní M pomalu, ale neodvratně zavírá dveře. Jen ještě štěrbinou zaslechnu její hlas:
„Já ti to říkala…“
Jedna ze stovky situací v životě stárnoucího páru, které pod názvem Návod na použití silné ženy sepsal a právě vydává náš redakční kolega Milan Tesař.
Podpořte Reportér sdílením článku
V době sametové revoluce pracoval v redakci Zemědělských novin. Ještě téhož roku přešel do Lidových novin, kde byl pouze jeden den, než se začal podílet na úvodním vydání časopisu Reflex. Spoluzakladatel komiksu Zelený Raoul.
