Jak zachránit naši vodu? Až sucho udeří znovu, bude pozdě

Aktuální mapy uveřejňované na webu Českého hydrometeorologického ústavu nevypadají optimisticky, ale ve srovnání s obdobím 2018–2019 si můžeme přece jen oddechnout. „Tehdy šlo v některých ukazatelích o největší extrém minimálně od šedesátých let, kdy začínala podrobná měření,“ říká Jan Daňhelka ze zmíněného ústavu. 

I nyní je podstatná část republiky zasažená propadem oproti dlouhodobým hodnotám, ale katastrofické sucho akutně nehrozí. „Období 2020–2024 bylo naštěstí srážkově průměrné, takže jsme se alespoň částečně vrátili k normálu – i díky loňským povodním,“ říká přírodovědec, který se z pozice ředitele pro hydrologii věnuje povrchovým i podzemním vodám. A přidává poměrně nový poznatek: „Tvrdí se, že na doplňování zásob vody je ideální takzvaný zahradnický déšť čili souvislé, déletrvající, nepříliš intenzivní srážky. Ukazuje se ale, že i prudké přívalové lijáky, kterých v poslední době přibývá, mají pro doplnění zásob význam. Sice ta voda odteče z nevhodně obhospodařovaných polí či čerstvě vykácených lesů, ale někde si nakonec místo najde a vsákne se.“

Tím ale dobré zprávy víceméně končí. Mnoho vodních toků se v průběhu letošního května ocitlo na historických minimech pro tuto část roku, a to zejména tam, kde významným zdrojem bývají zásoby sněhu. Týká se to hlavně říček v horských a podhorských oblastech, nejhůř na tom byla v době dokončování tohoto textu Desná, pramenící v Jeseníkách.

Příliš útěchy nenabízí ani pohled do databází monitorujících stav hlubokých podzemních vod. „Jejich zásoby téměř nereagují na počasí – tedy na srážkové poměry a pochopitelně ani na teplotu vzduchu,“ vysvětluje Jan Daňhelka a pro laika poněkud překvapivě dodává: „Vlastně příliš neznáme mechanismus jejich doplňování, změny v těchto hloubkách se odehrávají v horizontu desítek let.“ Tyto takzvané zvodně, které se nacházejí sto i více metrů pod zemí, se u nás měří teprve od osmdesátých let. A hydrogeologové ještě pořádně nevědí, jaké hodnoty jsou tam normální. Nicméně v některých oblastech, jako je Plzeňsko či severozápad Čech (povodí Kamenice a Ploučnice), zaznamenávají i v těchto extrémních hloubkách nejmenší historicky naměřené hodnoty.

Vegetace vs. přehrady

Něco v uplynulých letech dopršelo, ale konejšit se tím by bylo riskantní. Zhruba tak lze shrnout dlouhodobější stav, ovlivněný mizivým množstvím sněhu v průběhu zimy a přinejmenším do druhé půlky května nicotnými jarními srážkami – čímž v souhrnu začíná ohrožení letošní úrody. Ještě víc zneklidňující než pohled na aktuální mapy „zemědělského sucha“, v nichž převažuje oranžová až tmavě červená barva, je ale odhad budoucího vývoje.