Nezabíjejte se navzájem. To je hlavní poselství literatury

Jaké jsou vaše rodinné kořeny?

Vyrůstala jsem na jihu Portugalska v chudé rolnické rodině, dědeček měl malou cihelnu. V 50. letech u nás mnoho mužů odcházelo za prací do Afriky, Jižní Ameriky a Kanady. A tak jsem v rodině zůstala – jakožto jedináček – uprostřed všech těch žen.

Jste ročník 1946, vyrůstala jste tedy v období diktatury Antónia Salazara. Jak si na tu dobu pamatujete?

Mám samozřejmě mnoho vzpomínek. Hlavně na krásnou přírodu – mandloně, fíkovníky, zvířata, moře… Ale žili jsme v obrovské bídě, v diktatuře a pod přísnou kontrolou katolické církve. Ženy to tenkrát měly opravdu těžké. Zřetelně si pamatuji ten příšerný strach…

Z čeho konkrétně?

Ženy nemohly moc studovat, byly vychovávány spíš pro manželství a mateřství, na což dohlíželi kněží. Cestování nepřicházelo v úvahu bez souhlasu manžela. Obyvatelstvo se obecně nemělo kamkoliv stěhovat – kde jste se narodila, tam jste měla prožít celý život a zemřít. Když se šlo na nákup k zelináři, měl dvě váhy – jednu na prodej a jednu na nákup zboží. Všem lidem bylo jasné, že je v systému něco špatně, ale bylo naprosto nemožné se jakkoliv vzepřít.

Jak jste se jako žena za takových podmínek dostala k psaní?

V naší rodině se hodně četlo, to bylo pro mě zásadní. Když mi bylo asi osm, začala jsem předčítat nahlas ženám, které v té době musely zastat veškerou mužskou práci. Četla jsem rychle a všechno – ve dne pohádky, v noci romantické příběhy, až jsem z toho leckdy nemohla usnout. Na druhý den jsem se pak vždycky pouštěla do psaní vlastních malých úvah – usilovala jsem o to, aby se osudy ženských hrdinek změnily. Měla jsem silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Ale nebylo to nic světoborného. (smích)

Moje teta Virginia Woolf

Jak tahle tvůrčí cesta pokračovala?

Byla jsem nadšená z knížek, velmi zvídavá. Můj otec tehdy také odešel do Afriky a matka musela opravdu tvrdě pracovat, aby mi dopřála vzdělání. A já studovala s nesmírnou vervou, získala stipendium a nakonec diplom z romanistiky. Byla jsem za to opravdu vděčná – především proto, že to byla má vlastní volba.