Sebevědomí žen v kariéře často brzdí jejich vlastní hlava, říká ředitelka českého Volva

Řekl vám někdy někdo, že ženy za volant nepatří? Že řídí hůř než muži?

Možná to někdy někdo směrem ke mně pronesl, ale asi potichu, protože si to nepamatuju. Anebo jsem to nevzala vážně. Přitom musím přiznat, že když jsem začínala řídit, pár přešlapů jsem udělala a kritiku bych si i zasloužila. Jako mladá jsem třeba jezdila s hudbou puštěnou hodně nahlas. Jednou jsem v Praze najížděla z Opletalovy ulice na magistrálu, libovala si, jak je prázdná… a v tu chvíli tam projížděla sanitka. Tehdy mi bylo opravdu hrozně.

Neřeší se chyby žen za volantem víc než u mužů?

Rozhodně. Přitom statistiky mluví jasně, většinu dopravních nehod zaviní muži. Ženy z toho vycházejí jako zodpovědnější řidičky. Muže často žene soutěživost, potřeba něco si dokazovat. My ženy býváme za volantem klidnější, více dodržujeme pravidla a lépe sledujeme dění v provozu.

Jaká vy jste řidička?

Co mi opravdu jde, je podélné parkování. Bydlím v centru Prahy, takže často musím zaparkovat do úplně minimálních mezer. Už jsem za to párkrát sklidila i potlesk od kolemjdoucích. (smích) V začátcích řízení jsem měla období, kdy jsem si připadala jako královna silnic. Dnes jsem klidná, dodržuji předpisy. Nejvíc mě zklidnilo období, kdy jsem čtyři roky žila v Dánsku. Tam lidé jezdí ukázněně, bez agresivity, a navíc jsou tam tak vysoké pokuty, že vědí, že porušování pravidel je hodně drahé.

Taky jste ji dostala?

Ano, hned po čtrnácti dnech v Kodani. Ještě jsem se tam nevyznala, spěchala jsem na schůzku a uvázla v zácpě. Jen jsem na pár vteřin mrkla do mobilu, kudy z ní vyjet, a okamžitě mě vyhmátla policie. Žádné domlouvání, rovnou pokuta dva tisíce dánských korun, tedy asi sedm tisíc korun českých. V Dánsku stačí překročit dobu parkování o pět minut a stojí vás to dva a půl tisíce. A pokud překročíte rychlost výrazně nad limit, auto vám rovnou zabaví.

Myslíte, že by podobná pravidla fungovala i v Česku?

Určitě ano. U nás se třeba jistý politik chlubí, že jezdí po dálnici 250 km/h. Kdyby hrozily opravdu vysoké pokuty a tvrdé postihy, většina lidí by si rychle začala dávat pozor. V Dánsku navíc policii lidé opravdu respektují, má tam autoritu. To u nás schází.

DÁNŮM CHYBÍ ČESKÁ ODOLNOST

V Dánsku jste strávila čtyři roky, jak jste se tam jako žena manažerka cítila? Je tam kariérní podpora žen jiná?

I tam jsem byla jediná žena v čele automobilky, což je paradox, protože dánský sociální systém ženy výrazně podporuje. V Česku je založení rodiny často i ekonomické rozhodnutí: žena stojí na rozcestí, jestli si vybrat rodinu, nebo kariéru. V Dánsku máte první rok mateřské sto procent platu. Od šestého měsíce můžete dát děti do jeslí, ženy, které chtějí pracovat, nemusejí řešit, kam s dětmi. Rodina tam má prestiž, Dánové se nechlubí tím, zda mají drahé auto, ale tím, že mají tři nebo čtyři děti. Nikde jinde v Evropě jsem neviděla tolik tatínků s kočárkem a s malými dětmi na hřištích jako ve Skandinávii.

Takže ženy tam mohou lépe skloubit rodinu s kariérou. Proč tedy i tam schází v top managementu?

Protože jim často chybí dravost. Když jsem tam byla, probíhala zrovna národní kampaň „Proč nemáme víc podpatků v boardu?“. Dánská společnost je totiž natolik komfortní, že ženy nemají potřebu drát se výš. U nás si ženy pracovní úspěch musí vybojovat, aby byly samostatné, aby uspěly v konkurenci. Musely tvrdě pracovat, aby se prosadily. Tahle zkušenost v Dánsku chybí.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že vám nikdy v kariéře nechyběla vysoká škola, ale scházela vám zahraniční zkušenost. Naplnila tato čtyřletá zkušenost vaše očekávání?

Určitě. Vyrůstala jsem v 80. letech, kdy byl Západ mým vysněným světem, dlouho jsem si chtěla vyzkoušet život a práci v zahraničí. Chtěla jsem poznat, jak se žije venku, podívat se na život v Česku s odstupem.

A co jste zjistila?

Že v Dánsku se líp žije, ale pracovně je mi lépe v Česku.

Co se vám líbilo na životě tam?

V demokracii jsou, logicky, dál. A líbilo se mi, jak je tam nastavený sociální systém a všichni jsou s tím v pohodě. Mají vysoké daňové zatížení, ale všichni přirozeně berou, že když někdo vydělává víc, odvede také víc do systému. Také tam v podstatě neexistuje korupce. Vláda vybrané peníze z daní vrací občanům na sociálních jistotách a různých podporách, kvalitě silnic…. Lidé se tam víc zajímají o dění kolem sebe, starají se o druhé, mnohem lépe funguje občanská společnost.

Je něco, co by se Dánům hodilo z české povahy?

Odolnost. Oni se z každého vybočení z komfortu hroutí. Jakýkoliv stres vyvolá paniku. My v krizích fungujeme, umíme si poradit, víme, že věci vždycky nějak dopadnou. Že se s tím dokážeme porvat. Je to vidět i v byznysu, my jsme víc draví, umíme hledat nová řešení, jiné cesty. Dánové mají rádi svůj klid.

ŽENY POTŘEBUJÍ POPOSTRČIT

České zastoupení automobilky Volvo vedete již deset let. A jak už jsme říkaly, stejné posty u konkurence patří mužům. Máte vysvětlení, proč ženy v automobilovém vrcholném byznysu pořád chybějí?

Myslím, že je to tím, že auta ženy tolik nezajímají. Mají pocit, že je to čistě technický obor, kterému nebudou rozumět, a tak se mu raději vyhýbají. A je to škoda, protože ženy v tomhle oboru opravdu potřebujeme. Abyste byli schopní se posouvat dál, je nezbytné mít pestrý tým, mít v něm kombinaci pohledů mužů i žen, mladších i starších. Právě tahle různorodost je klíčem k inovacím a pokroku. Když sedíte v týmu, kde si všichni jen přikyvují a vidí věci stejně, mají po letech už klapky na očích, žádný pozitivní posun to nepřinese. V týmu potřebujete někoho, kdo do toho „hodí vidle“. Zpochybní zavedené postupy, udrží vás v permanentních pochybnostech, naruší stereotypní klid. Je to náročný přístup, ale zároveň nezbytná podmínka pro přežití v současné transformaci automobilového průmyslu.

Nestýská se vám po ženách?

Naštěstí v českém Volvu máme vyvážený poměr žen a mužů, takže si nepřipadám zahlcená mužskou energií. Jsou samozřejmě situace, třeba konference dealerů, kde se sejde devadesát pět mužů a pět žen. Tak to je. Ale v běžném pracovním prostředí ten nepoměr necítím.

Existují studie, které tvrdí, že ženy, i ve vysokých funkcích, neposlouchají jejich mužští kolegové tak, jako poslouchají jiné muže. Máte takovou zkušenost?

Ne. Když máte co říct, máte kompetenci, pak máte i respekt. A poslouchají vás bez ohledu na pohlaví. Muži nemají problém poslouchat ženy, když mají co říct.

Zažila jste někdy předsudky kvůli tomu, že jste v tak vysoké funkci jako žena?

Ano, ale bylo to úplně na začátku, a ne uvnitř firmy, spíš zvenku. Tehdy jsem dělala chybu, že jsem se snažila působit jako chlap. Oblékala jsem se nenápadně, nechtěla jsem na sebe upozorňovat, jako bych se styděla za to, že jsem žena. Když jsem nabrala zkušenosti a jistotu, došlo mi, že právě to, že jsem žena, je můj benefit. Můj názor, úhel pohledu může diskusi obohatit. Díky téhle zkušenosti jsem se před lety stala mentorkou pro mladé talentované ženy v rámci Volva. Tahle spolupráce mě nesmírně baví. Sleduju krásné kariérní postupy a jsem na své kolegyně pyšná.

Potřebují ženy pro kariérní růst jiný přístup?

Z mé zkušenosti se tam často opakuje jeden společný jmenovatel – nízké sebevědomí. Ženy na sobě tvrdě pracují a očekávají, že si toho někdo všimne a ocení to. Muži umějí lépe prodat, že dřou. Talentované ženy je potřeba podpořit, popostrčit, dodat jim zdravé sebevědomí. Největší překážka v kariérním růstu nás žen je naše vlastní hlava. Víme, že existuje skleněný strop, a někdy se samy přesvědčíme, že ho neprorazíme. Musíme si víc věřit. Jde to.

ČÍNSKÁ KONKURENCE

Zmínila jste, že automobilový byznys prochází transformací. V čem se současná změna liší od těch dřívějších?

V rychlosti. Změny se dějí v extrémním tempu. Nejde dělat dlouhodobé plány, neustále se mění pravidla hry. Už nemůžete čekat, s čím přijde konkurence, a pak se inspirovat. V tu chvíli budete oproti ní čtyři roky pozadu a už ji nikdy nedoženete. Evropské značky dnes čelí obrovské konkurenci hlavně z Číny. Vezměte si například automobilku BYD – zaměstnává přibližně devět set tisíc lidí a z toho přes sto tisíc pracuje ve výzkumu! Nás je celkem 44 tisíc, to je obrovský rozdíl. Pak není divu, že denně registrují desítky nových patentů. V oblasti digitalizace a technologií jsou čínské automobilky výrazně napřed.

Spousta lidí z automobilového byznysu kouká do budoucnosti s obavami. Jak to máte vy?

Já to nevidím černě. Teď to zjednoduším, ale v automobilovém průmyslu teď procházíme něčím podobným, jako když kdysi přišly smartphony – tehdy se také kompletně přepsala pravidla hry. Najednou rozhodovalo úplně něco jiného o tom, kdo bude lídr, kdo přežije a kdo z trhu zmizí. Automobilová budoucnost může mít různé scénáře, čeká nás hodně investic, ale nikdo přesně neví, co se stane. My jsme ve Volvu vsadili na elektromobilitu. A i když to nejde tak rychle, jak bychom si přáli, ten směr držíme. Je před námi složité období, ale klíčové je zůstat flexibilní, být připravení revidovat strategii. Bude to turbulentní doba, ale zvládneme ji.