Virtuální procházky vracejí seniorům vzpomínky, třeba i na cestování vlakem po Indii

Kdy jste poprvé viděl něco skrz brýle pro virtuální realitu? A co to bylo?

Myslím, že až tehdy, když jsme s VR brýlemi začali pracovat při vymýšlení Kaleida. Koupil jsem nejlevnější headset a nahrál do něj videa se slony od National Geographic. To bylo na začátku roku 2020, než se v ČR rozjel covid. V domově pro seniory v Praze na Chodově mě to nechali vyzkoušet se dvěma klientkami.

Jak reagovaly?

Dostavil se takový wow efekt, úplně je to rozproudilo. Byl to silný moment a měl jsem štěstí, že vedení tohoto domova bylo „pro každou špatnost“. Dodnes je to výborný partner pro testování nových nápadů.

Jak vás napadlo, že cesta k seniorům povede právě přes tehdy ještě poměrně exotickou technologii? Nefungovalo by stejně, kdybyste jim promítl dokument na plátně nebo velké obrazovce ve společenské místnosti?

Věděl jsem, že nějaké zahraniční studie s virtuální realitou pracovaly. A chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Lidé si myslí, že jsem nějaký VR fanoušek, ale sám mám radši klasické promítání. Vtip brýlí je v tom, že senioři zavření celé dny v domě najednou zblízka koukají na slona nebo do chrámu a mají tendenci si na ně sáhnout. Čímž mimochodem procvičují i tělo. 

Chápu, odstřihne je to od reality pečovatelského domova…

S klasickou projekcí by se nedostali „přímo na místo“. Zvlášť silné je to pro lidi upoutané na lůžko, kteří už se z pokoje skoro nedostanou a jejichž trávení času je dost depresivní. S brýlemi otočí hlavou a mají pocit, že jsou opravdu někde jinde. 

Dostávají se k vám příběhy „wow momentů“ od uživatelů?

Říkáme si o zpětnou vazbu a někdy chodí i rukou psané dopisy. Hodně silné efekty bývají u lidí, kteří jsou na tom už špatně. Lidé s demencí se na chvíli vrátí do kognitivně zdravějšího stavu, protože jim zážitek z brýlí oživí důležité vzpomínky z mladšího života a oni se rozpovídají.

Můžete být konkrétní?

V jednom kognitivním tréninku jsme měli projíždějící vlak, který tam ale nehrál zásadní roli. Nicméně jednu klientku s diagnostikovanou demencí zaujal a začala vyprávět velmi detailní historky z Indie, kde prý byla s manželem a spoustu tam toho zažili. Upřímně řečeno jsem si nejdřív myslel, že jen bájí. Ale pečovatelky dopátraly, že opravdu manželé v Indii byli, žili tam a hodně jezdili vlaky. Paní se to vybavilo a dovedla o tom souvisle barvitě povídat. Jiná klientka, za normálního dne jen koukající do stropu bez reakce na podněty personálu, zase živě reagovala na video s hrající kapelou a začala si pobrukovat a poklepávat nohou do rytmu.

Jedeš někam? Vezmi kameru!

Kdo vám výlety natáčí?

Všechno si natáčíme sami se spolupracovníky. Píšeme scénáře, výsledným záběrem potom provází hlas školené herečky. To je pro klienty taky důležité, aby se v jiném prostředí necítili sami.