Virtuální procházky vracejí seniorům vzpomínky, třeba i na cestování vlakem po Indii
31. května 2025
31. května 2025
foto: Jan Rasch
Celé dny ležíte a koukáte do stropu, když máte štěstí, můžete se projít po chodbě nebo posedět s ostatními ve společenské místnosti. Anebo si nasadíte brýle pro virtuální realitu a za okamžik stojíte na břehu moře. Takové zážitky nabízí projekt Kaleido, který si dal za cíl podporovat sociální péči s pomocí technologií. „Oživujeme vzpomínky – a jsou to silné momenty,“ říká zakladatel Marek Háša.
Myslím, že až tehdy, když jsme s VR brýlemi začali pracovat při vymýšlení Kaleida. Koupil jsem nejlevnější headset a nahrál do něj videa se slony od National Geographic. To bylo na začátku roku 2020, než se v ČR rozjel covid. V domově pro seniory v Praze na Chodově mě to nechali vyzkoušet se dvěma klientkami.
Dostavil se takový wow efekt, úplně je to rozproudilo. Byl to silný moment a měl jsem štěstí, že vedení tohoto domova bylo „pro každou špatnost“. Dodnes je to výborný partner pro testování nových nápadů.
Věděl jsem, že nějaké zahraniční studie s virtuální realitou pracovaly. A chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Lidé si myslí, že jsem nějaký VR fanoušek, ale sám mám radši klasické promítání. Vtip brýlí je v tom, že senioři zavření celé dny v domě najednou zblízka koukají na slona nebo do chrámu a mají tendenci si na ně sáhnout. Čímž mimochodem procvičují i tělo.
S klasickou projekcí by se nedostali „přímo na místo“. Zvlášť silné je to pro lidi upoutané na lůžko, kteří už se z pokoje skoro nedostanou a jejichž trávení času je dost depresivní. S brýlemi otočí hlavou a mají pocit, že jsou opravdu někde jinde.
Říkáme si o zpětnou vazbu a někdy chodí i rukou psané dopisy. Hodně silné efekty bývají u lidí, kteří jsou na tom už špatně. Lidé s demencí se na chvíli vrátí do kognitivně zdravějšího stavu, protože jim zážitek z brýlí oživí důležité vzpomínky z mladšího života a oni se rozpovídají.
V jednom kognitivním tréninku jsme měli projíždějící vlak, který tam ale nehrál zásadní roli. Nicméně jednu klientku s diagnostikovanou demencí zaujal a začala vyprávět velmi detailní historky z Indie, kde prý byla s manželem a spoustu tam toho zažili. Upřímně řečeno jsem si nejdřív myslel, že jen bájí. Ale pečovatelky dopátraly, že opravdu manželé v Indii byli, žili tam a hodně jezdili vlaky. Paní se to vybavilo a dovedla o tom souvisle barvitě povídat. Jiná klientka, za normálního dne jen koukající do stropu bez reakce na podněty personálu, zase živě reagovala na video s hrající kapelou a začala si pobrukovat a poklepávat nohou do rytmu.
Všechno si natáčíme sami se spolupracovníky. Píšeme scénáře, výsledným záběrem potom provází hlas školené herečky. To je pro klienty taky důležité, aby se v jiném prostředí necítili sami.
Teď jich máme něco přes 120 a více než čtyřicet nezpracovaných. Když někdo z nás jede na dovolenou nebo pracovně na zajímavé místo, vezme s sebou kameru. Kolegyně zrovna odjela do Mexika, já se brzy chystám do Istanbulu. Pomáhá nám také jedna mladá rodina, která vždy půl roku cestuje dodávkou po Evropě. Teď projeli Balkán a máme záběry na dvanáct zážitků. Občas taky natočíme nějakou kulturní událost nebo památku.
Někdy můžete jako mladý, zdravý člověk podcenit přitažlivost konkrétních míst pro starší, imobilní uživatele. Pracovnice jednoho domova třeba vyprávěly o paní, která se rozplakala dojetím, když se přes brýle podívala do chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Celý život tam chtěla jet s manželem, ale nikdy se jim to nepodařilo a pán už zemřel. Nám by se Kutná Hora mohla zdát v porovnání s lokacemi jako Nový Zéland nebo Mexiko relativně obyčejná, ale pro ni byla zásadní. Personál domovů má někdy také tendenci seniory podceňovat, třeba že budou chtít vidět jen záběry ze svého kraje. A přitom mohou být někteří klienti povahou velcí dobrodruzi, kteří si chtějí i z lůžka ještě splnit nějaké sny. Takže musíme balancovat.
Možná to zkusíme znovu. Už jsme s Hradem jednou komunikovali a chtěli natočit Vladislavský sál. Ale 360stupňová kamera už se považuje skoro za špionážní techniku, takže jsme nedostali povolení. Z toho důvodu už se trochu bojím i toho Istanbulu.
V sociální a nemocniční péči aktuálně přes stovku. Někteří nás používají už několik let. Asi nejvíc nám komplikuje život fakt, že kvůli nedostatku peněz v sociální péči někdy i velmi spokojení zákazníci odcházejí a pak se zase různě vracejí, když se najdou další prostředky. Ale cítíme, že se i tady situace pomalu zlepšuje.
Obecně to jde lépe se státními či krajskými než se soukromými. Soukromníci jsou prý znevýhodněni z hlediska financování a počáteční deficit musí někde „dohnat“. Často to odnese právě aktivizace klientů, protože její kvalitu stát nijak finančně neodměňuje. V minulosti se nám vícekrát stalo, že soukromé zařízení objednalo Kaleido, byli nadšení a hned dali na sociální sítě, jakou pořídili klientům novou vychytávku. Jenže pak se nám sada vrátila v rámci dvoutýdenní garance spokojenosti bez placení. Myslím, že aktivizační pracovníci to objednali v dobré víře, PR oddělení to využilo, ale když se mělo platit, už se to líbilo míň.
Neúčtujeme si žádné velké sumy. Za kompletní službu včetně softwaru, školení, uživatelské podpory, pronájmu a servisu brýlí a pravidelného přísunu nového obsahu jde o nižší jednotky tisíc měsíčně. Jde nám hlavně o to, aby Kaleido mohlo pomáhat ve velkém počtu zařízení. Naposledy jsme mírně zdražili asi před třemi lety, inflaci a rostoucím nákladům navzdory. Charitativním organizacím navíc dáváme větší slevu, protože na takové aktivity zpravidla potřebují grant nebo dar.
Na to máme jeden ze dvou projektů s Ježíškovými vnoučaty Českého rozhlasu. Letos podruhé díky těmto dárcům poskytujeme 70 výpůjček do domácností zdarma. Po nedávném rozhovoru v rozhlase už je letošní kapacita vyčerpaná, protože se ozvalo snad sto rodin. Zdarma také díky naší spolupráci s Ježíškovými vnoučaty dostane brýle na tři nebo šest měsíců 30 pečovatelských zařízení, která by jinak na využití Kaleida těžko hledala finance.
Máme pár „rodinných zákazníků“, kterým takto půjčujeme, dokonce i samostatně žijící seniory. Je krásné vidět 82letou paní, co sama pracuje s VR brýlemi a těší ji to. Dělat to ve velkém je však zatím moc náročné: pro nás na servis a podporu, pro zákazníky finančně. Našli jsme ale rozumný balanc – pro rodiny máme speciální zlevněný kratší balíček. Rozhodně se na nás mohou obrátit.
Všechno vyřizujeme na dálku, což má původ už v našem rozjezdu za covidu. Kurýr přiveze krabici se stručným návodem a odkazem na videoškolení. Prakticky stačí brýle zapnout, vzít si do ruky ovladač, kliknout na knihovnu s výlety a jen poslouchat instrukce a dívat se, otáčet hlavou a reagovat. Po pár dnech uživatelům voláme, jestli všechno funguje, jak má. V dalších týdnech a měsících je pak dál aktivně podporujeme. Díky tomu máme průběžnou zpětnou vazbu a můžeme Kaleido dál vylepšovat.
Kaleido podporuje i socializaci a komunikaci skrze skupinové hry. Na střídačku si vždy jeden člověk vezme brýle a ostatním kolem stolu pár minut říká, co zrovna vidí. Oni hledají pojmy na kartách nebo zaškrtávají „bingo“. Máme také individuální kognitivní trénink, který kombinuje skutečné záběry a animaci, například lesem chodící zvířata. Aktivizační pracovník pak s klientem dává zpětně dohromady děj a různé detaily. Trénuje se paměť i vyjadřovací schopnosti.
Mají nejširší uplatnění. Počet tréninků a her však chceme ve spolupráci s uživateli rozšiřovat. Už nedává moc smysl přidávat měsíčně tři cestovatelské zážitky, když jsme s nimi přesáhli stovku. Plánujeme si také hrát s novými typy relaxačních zážitků, například takových, které budou šité na míru ležícím klientům.
Data sbíráme, ale doposud jsme se moc nevěnovali jejich analýze. Zrovna nedávno jsme se však do ní pustili a už teď z toho máme velmi užitečné poznatky.
Spíš chceme zjistit, o které zákazníky se máme nejvíc starat. Někdy třeba v domově začnou brýle méně využívat jen kvůli tomu, že se vyměnil personál. Když se o tom dozvíme, snažíme se vrátit brýle do hry třeba zvýšenou uživatelskou podporou. Nebo navrhneme vedení, aby si je v rámci personálu vzal na starost někdy jiný. Často jsou využití a popularita Kaleida závislé právě na přístupu lidí, kteří s ním pracují.
Magistr v oboru zdravotní komunikace na University of Amsterdam a doktorand Univerzity Karlovy. Kaleido vymyslel v roce 2020 spolu se svým bratrem Filipem, softwarovým vývojářem. Už dříve společně vytvořili mobilní hru pomáhající lidem s obsedantně-kompulzivní poruchou. K virtuálním procházkám je inspirovali prarodiče a tehdejší zákazy návštěv v sociální péči. Nápad se osvědčil právě v době, kdy izolace dosáhla nebývalých rozměrů. Covidové zákazy a nedostatek financí projekt na začátku málem položily. Dnes však Kaleido produktově roste a expanduje na Slovensko a do Německa. O digitálních médiích a osamělosti seniorů Marek Háša napsal i disertační práci na FSV UK.
V březnu jsme spustili novinku Kaleido Edu, která slouží ke školení pečovatelů. Ti se v domovech bohužel často točí, což je dané hlavně jejich nešťastnými pracovními podmínkami a náročností profese. Navíc většinou chybí kapacity zkušenějších kolegů na jejich pořádné zacvičení. Tak jsme na speciálně upravenou figurínu místo hlavy nainstalovali 360° kameru a natočili scénky z pohledu klientky domova – nejdřív s chybami ze strany pečovatele, potom bez nich. Dají se tak zachytit situace pro péči typické, ale třeba ne tak časté, v nichž by personál mohl později selhat.
Zatím to používá prvních asi deset domovů a máme další zájemce z řad zákazníků, kteří používají brýle se zážitky pro klienty. A doufám, že nám to otevře dveře u dalších ředitelů.
Někteří vedou svá zařízení hodně pragmaticky a v promítání zážitků pro klienty nevidí kvantifikovatelný přínos, i když ve skutečnosti šetří čas pečovatelů při přípravě aktivit. Ale školení je něco, do čeho opakovaně investují, protože musejí. Takže by si mohli koupit efektivní a zábavné školení v brýlích, a za malý peníz navíc k tomu dostat i zážitky pro klienty. Třeba si pak brýle nechají celý rok.
V roce 2022 jsme přes pilotní projekt expandovali do německy mluvících zemí. Ve Švýcarsku a Rakousku jsme se neprosadili, protože je tam obtížné prodávat bez místní přítomnosti. V Německu je to o něco lepší, i když finanční kondice tamních zařízení není moc dobrá a Němci jsou také jako národ překvapivě dost skeptičtí vůči inovacím. Platících zákazníků tam zatím máme jen několik. V aplikaci ale máme už více než 70 zážitků s profesionálním komentářem v němčině a věřím, že náš čas tam ještě přijde. Chtělo by to lokální obchodní zastoupení, ale je těžké ho zaplatit příjmy z Česka a Slovenska.
Podpořte Reportér sdílením článku
Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Brigáda při škole na serveru iDNES.cz se mu protáhla na víc než dvě dekády, většinu té doby pracoval jako editor zpravodajství. Teď je na volné noze a spolupracuje s weby skupiny Internet Info a s magazínem Reportér.