Hvězda Olga Tokarczuk: polská spisovatelka očima svého českého překladatele

16. května 2025

foto: použito se svolením Petra Vidláka

Spolupracují už od 90. let: polská spisovatelka Olga Tokarczuk, držitelka Nobelovy ceny za literaturu, a překladatel Petr Vidlák. Ten vypráví, že když do češtiny převáděl její román Běguni, byl nešťastný, kniha mu přišla nepovedená, okázalá, předvídatelná. „Dokonce jsem tehdy Olze řekl, že jestli takhle, tak to ať už radši nepíše,“ směje se. Načež Tokarczuk za Běguny dostala Man Bookerovu cenu…

Jak se Olga Tokarczuk za těch skoro 30 let, co se znáte, změnila?

Byl jsem svědkem jejího obrovského tvůrčího rozvoje. Na počátku našeho „uměleckého soužití“ psala velice upřímně a jednoznačně, reflektovala navíc svou původní psychologickou praxi. Teprve nedávno jsem přeložil její debutový román Cesta lidí Knihy z roku 1993 (letos jej vydalo nakladatelství Host – pozn. red.), takže mohu dobře srovnat její tvůrčí minulost se současností.

A?

A musím říct, že Olga je velice konzistentní. Tehdy sice byla přímočařejší, ale stále má zájem o hloubku témat. Společenské fenomény jen suše nepopíše, neodbude, ale zkoumá jejich příčiny. Což má kořeny v jejím zájmu o historii, a proto také děje svých knih zasazuje do minulosti. Její přístup je vědecký, badatelský. Změnilo se pouze to, že je dnes hlasitější, více křičí.

Rozumíte si lidsky?

Mám pocit, že tehdy jsme si rozuměli víc. Byli jsme oba mladší. Olga je o dvanáct let starší než já, ale já ji tak nikdy nevnímal, tehdy, v 90. letech, jsem ji bral jako mladou autorku pod 40 let (dnes je Olze Tokarczuk 63 let – pozn. red.). Učil jsem tehdy na nově založené Ostravské univerzitě a ona podporovala veškeré naše studijní aktivity a ráda za námi z Polska jezdila. To vše pominulo s její přibývající slávou a zodpovědností. Ale respektuji to a velice ji obdivuji jako člověka s názory, které sdílím – ohledně rovnoprávnosti žen, práv zvířat, vymezování se vůči autoritářským tendencím a podobně. Vzdálili jsme se jen tím, že se kolem ní pohybuje obrovské množství lidí, a pokud jí někdo není opravdu blízký, nemá na setkávání kapacitu. Na vše už má agentku.

K tomu asi přispělo, že v roce 2019 dostala Nobelovu cenu za literaturu.

Jistě, její fenomén je v Polsku daleko silnější než u nás. My jako Češi jsme nikdy nedostali šanci tohle poznat – Seifert získal ocenění v divné době. V Polsku má spisovatel zásadně jiné postavení – obrovský vliv. Ten ale postupně klesá.

Jak to?

Protože lidé málo čtou. Hluboké čtení a s tím schopnost akceptovat i jiné názory mizí, důsledkem toho je vyhraněnost. Až donedávna by mě vůbec nenapadlo zpochybňovat význam Nobelovy ceny, ale dnes už je to podle mnohých cena „levičácká“ – dávají ji jen těm s takzvaně dobrými názory. Poláci na ta ocenění byli hrdí, ale teď je znevažují. Kam jsme se to dostali?

Přečtěte si také

Nenárodní autorka

Jaká je Tokarczuk v osobním kontaktu?

Velmi přátelská, srdečná, pokorná a defenzivní – a to i v ne úplně příjemných debatách. Je známá svými radikálními názory, ale neshody nijak nevyhrocuje. Lidé se jí leckdy ptají úplně na všechno – vesmír, filozofii, náboženství. Jako nobelistka má být ta „moudrá žena“. Ale ona odpovědi přece nezná – a to možná vytváří dojem odtažitosti.

Podpořte Reportér sdílením článku