Oživení pravěkého vlka? Spíš kontroverzní hra než opravdový vědecký průlom, vysvětluje biolog

Takže o co jde ve skutečnosti? O obrovský vědecký milník, nebo spíš efektivní PR?

Je to taková hra na to, že jsme oživili vyhynulého tvora. Ve skutečnosti všichni – včetně těch, kdo na projektu pracovali – vědí, že k žádnému skutečnému oživení pravlka nedošlo. To, co máme, je geneticky upravený vlk. Vědci z této americké společnosti provedli změny u čtrnácti genů, což je skutečně velmi malá část celkové dědičné informace.

Jak malá?

Savci mají kolem dvaceti až pětadvaceti tisíc genů, takže ve srovnání s tím je to opravdu málo. Navíc je otázka, jestli vůbec víme, jak takový pravlk vypadal. Poslední žil asi před deseti tisíci lety. Americká firma sice získala jeho DNA ze zubu starého 13 tisíc let a z lebky staré přes 70 tisíc let, ale to je velmi málo. Pro srovnání: vědci se už dřív snažili zrekonstruovat dědičnou informaci hlodavce jménem krysa Maclearova, který vyhynul teprve před sto lety. Přestože se jim z velmi dobře dochovaných muzejních vzorků podařilo přečíst 95 procent její dědičné informace, chybělo klíčových pět procent, která určovala srst, čich, imunitní systém nebo feromony. To jsou všechno nezbytné prvky pro život zvířete.

Takže ani tuhle krysu zkrátka není možné oživit? I když o ní víme tolik?

Není – právě proto, že chybí těch pět procent dědičné informace.

Co přesně tedy americká společnost udělala v případě pravlků?

Vybrali geny, které mají velmi nápadný projev – zvýšený růst a bílou barvu –, a ty vlkovi dodali. Navíc i dost zvláštním způsobem.

Jakým?

Velký vzrůst je skutečně okopírovaný od pravlka. Víme, že u něj chyběla jedna část genu, která ovlivňuje právě tělesný růst. Stejný jev známe i u velkých psích plemen, jako jsou dogy nebo vlkodavové, i oni mají v daném genu „díry“. Proto se vědci domnívají, že právě tahle genetická úprava stála za velikostí pravlka. U bílé srsti to bylo složitější. Některé varianty genu, které dávaly pravlkovi bílou barvu, fungovaly jen v souvislosti s jeho celkovou dědičnou informací. Zatímco když tyhle varianty šoupneme do dědičné informace obyčejného vlka nebo psa, výsledný jedinec neslyší a nevidí.

Takže bílou barvu museli navodit jiným způsobem?

Ano, kopírovali bílé psy. Výsledkem tedy rozhodně není pravlk. Použil bych tady přirovnání Jacquelyn Gill z University of Maine, že každý z nás má víc než 14 genů z neandertálce, přesto se nikdo z nás nenazývá neandertálcem.

Tisíce roztrhaných výtisků

Firma tvrdí, že DNA získala z fosilií vyhynulých šelem. Jak těžké je takovou DNA přečíst?

Extrémně těžké, DNA se totiž časem samovolně rozpadá. Je to, jako kdybyste vzali tisíc výtisků knihy Dobrého vojáka Švejka, roztrhali je, smíchali dohromady a nechali rozfoukat. A pak po vás někdo chtěl, abyste to sestavili zpátky. A to ještě není celý problém, protože do pravěké DNA se dostává i DNA všeho kolem. Třeba bakterií hub. Což je, jako bychom k tomu ještě natrhali na kousíčky celou univerzitní knihovnu. Když už se vám tedy povede vybrat správné kousky Dobrého vojáka Švejka a nějak je poskládat, musíte ještě navíc vyházet všechen ten balast, který tam nepatří. Autoři výzkumu sice říkají, že měli 70krát víc DNA než jejich předchůdci, ale ti získali jen 0,1 % celkové genetické informace pravlka. Takže když to vynásobíme, máme sedm procent. To je jako dívat se na celek genomu skrz malou klíčovou dírku.