FEJETON

Strádání hladem i zdravím a účet v minusu. Jak jsem vzala děti k (ledovému) moři

4. května 2025

Každý rok v dubnu beru děti k moři. Zima je tou dobou už nesnesitelně dlouhá, sopel teče už od listopadu a pláže ještě nejsou plné řízků v alobalu a fuseklí v sandálech. Především ale vyklízím prostor panu manželovi, který touhle dobou rozjíždí sezonu letos dokonce dvou bister, která provozuje.

Na jeho dotazy, jestli hezky odpočívám a jestli si to užíváme, reaguji první dny s úsměvem, ten se však postupně mění v zahořklou známou sebelítost ADHD matky, která svou hyperaktivní pomatenost načas přestěhovala o pár set kilometrů jižněji s naivní vidinou exotiky, tam, k chorvatskému dřezu, který je imrvére plnej nádobí, a k hysterickým záchvatům dětí, na které jsem tady víceméně sama, a k ledovému moři, které je čarokrásné do chvíle, než začnu zubním kartáčkem dle vlastní léčebné metody seškrabávat první bílé náznaky angíny z krčních mandlí.

Přečtěte si také

Minimálně devítihodinová cesta zpět dodávkou, nadále lemovaná dětským křikem a permanentními požadavky na přijímání či vylučování potravin a tekutin, jest pomyslným vrcholem tohoto wellness pobytu, který spočíval především v hledání smysluplnosti této akce a ve strádání hladem a zdravím a skončil minusem na účtu. Vrátím se domů a padnu mrtvá na práh svého domu perfektně odpočatá.

Tak za rok zas!

(Mamince, která je smutná, že nemohla jet taky.)