Kulturní tipy: Když je vám v patách FBI, ozdoby Pražského jara a český Bukowski

Foto ze seriálu Bílý lotos.

foto: © HBO

Znáte to, jdete z kina a ten biják vás dostal do kolen do té míry, že máte potřebu někomu okamžitě volat, podělit se, prostě „šířit víru“ v mimořádný zážitek. Anebo obtěžujete přátele, k uchu jim přikládáte telefon, protože „tuhle pecku musíte slyšet“. Přesně o to se na tomto místě pokouším z pozice editora kultury. Měsíc co měsíc nabízím našim čtenářům několik tipů na kulturní události, které jsme já a mí kolegové okusili na vlastní kůži, tudíž na jejich kvalitu můžeme dát razítko.

Zde je nová várka. Vešla se do ní pozvánka na Pražské jaro, globální seriálový hit i jeden knižní příběh o příběhu.

HUDBA

Skety na Pražském jaru

Kdysi jsem se zeptal Vojty Hlaváčka a Kryštofa Jarmara, hrdinů populárního podcastu Brain We Are, v jehož centru je mozek, jak je možné, že nic nepřekoná hudbu našeho mládí. „Je to logické,“ řekli mi tehdy, „protože hudbu, která k nám přijde jako první, si mozek asociuje jako silnou vzpomínku. A mozek má tu krásnou vlastnost, že si ty nejsilnější vzpomínky vždycky spojí s nějakou emocí. A to se s věkem nemění. Člověk si vytvoří svůj hudební ideál a ten potom vyhledává i v nových písničkách.“

Pokud tohle platí, nedivím se, proč Američané ocenili český soubor Skety hned ve dvou kategoriích na cenách CARA (Contemporary A Cappella Recording Awards). Při poslechu alba Fascinating Futuristic Rhythm jim musel okamžitě naskočit vokální kvartet Manhattan Transfer, určující kánon oblíbeného hudebního stylu v druhé polovině 20. století. O síle překvapivých hlasových aranžmá českého sextetu ve spojení s beat boxem se můžete někdy přesvědčit buď v jejich domovském klubu Jazz Dock, anebo 31. 5. v Anežském klášteře na akci SPRINGTEEN, což je rodinné odpoledne plné kreativních workshopů a koncertů pro mladé publikum v rámci Pražského jara.

Kdybych já si měl vybrat z letošního „dospělého“ programu jubilejního, 80. ročníku festivalu, šel bych po koncertech špičkových orchestrů: bostonského (poprvé na PJ), londýnského (po 20 letech na PJ), chicagského (poprvé v České republice) anebo na vystoupení Vídeňských symfoniků, vůbec poprvé s Petrem Popelkou v pozici šéfdirigenta. Sorry jako, ale to je stejné, jako kdyby Patrika Schicka koupil Real Madrid. Vždyť Vídeňáky dlouho vedl i Herbert von Karajan!

Přečtěte si také

SERIÁL

Mrtvých bylo tak akorát

Podpořte Reportér sdílením článku