Tak nám otrávili Mozarta. Před 200 lety zemřela oběť jedné z největších dezinformací světa 

Jedna paní povídala, že Mozarta otrávili. Fakt? A pachatel? Ten skladatel, co se s ním pral o zakázky? To se nabízí, ne? Bez jediného důkazu, prostě pro kouzlo toho klepu, se povídačky chopil básník Puškin, po něm dramatik Schaffer a nakonec režisér Forman a pomocí nejmocnějších sdělovacích prostředků své doby, tedy novely, opery, divadla a nakonec i filmu, tuhle pomluvu nabídli celému světu.

Z nebohého skladatele udělali vraha ve faktickém a později přeneseném slova smyslu, avšak ani to těm bídákům nestačilo. Vymysleli nejtěžší trest a jmenovali Tondu veleknězem průměrnosti. Ten člověk vešel do dějin operami Benátský trh a Falstaff aneb Tři ženy, byl jmenován vídeňským dvorním skladatelem, učil Beethovena kontrapunkt, podílel se na vzniku Vídeňské konzervatoře. Já si průměrnost představuju jinak. 

Svět je plný falešných narativů a my si letos v dubnu připomněli jeden z těch nejhustších, za nějž Miloš Forman před čtyřiceti lety dostal osm oscarových sošek. Amadeus je snadno ověřitelná, avšak veskrze sympatická lež, které se říká drama. Když Mozart na smrtelné posteli diktuje Confutatis Maledictis, sledujeme, jak je Salieri oslněný i nakrknutý – je tak dobrý skladatel, že je mu jasné, že na tohle nemá. Víme, že k téhle scéně nedošlo. Jenže je tak dobře napsaná, že se v ní spatří každý z nás. 

Salieriho potomci odpustí, ale některé dezinformace jsou nesmrtelné.