Církev otevřená, nebo zahleděná do sebe? Kardinálové rozhodují o papežství

Každé papežské konkláve se v určitém smyslu redukuje na referendum o papežství, které právě skončilo – řekl nedávno americký znalec vatikánského zákulisí John Allen. Jinými slovy: z rozhodování kardinálů vzejde kandidát, kterému dají šanci, aby buď pokračoval v dosavadní linii, anebo ji poněkud korigoval.

Co to prakticky znamená v případě konkláve, které začíná v květnu a zvolí novou hlavu katolické církve? 

Rozhodující pro konečné generování nejsilnějších kandidátů pochopitelně nejsou mediální predikce, ale generální kongregace kardinálů, tedy jejich vzájemné setkání a debata ještě před konkláve. Ty se točí kolem jedné věci, a to názorového profilu nového papeže a vize, kterou chce světové církvi nabídnout. Stejně tak ale reflektují aktuální pozici, v níž se církev nachází. Základní charakteristiku linie zesnulého papeže Františka shrnul velmi výstižně v pohřebním kázání děkan kardinálského kolegia Giovanni Battista Re, když mimo jiné řekl, že si zesnulý papež přál, aby církev byla domovem pro všechny, příbytkem, jehož dveře jsou vždy otevřené. 

František byl skutečně proslulý svou otevřeností vůči různým skupinám lidí a výraznou podporou chudých a marginalizovaných komunit. Tím se dostával do konfliktů se svými oponenty, kteří se většinou rekrutovali z konzervativních kruhů. Františkova rozhodnutí zapojit se do toho, co se běžně považuje za politické debaty, a to od ekonomiky až po migrační politiku, bylo zdrojem velkých diskusí prakticky od začátku jeho pontifikátu. Z konzervativního tábora dokonce zněla obvinění, že je marxistickým papežem. František tato obvinění důsledně popíral a tvrdil, že pouze prosazuje hodnoty evangelia a sociální doktrínu katolické církve. Značnou polemiku vyvolala například také synoda o Amazonii, kde se objevovaly i návrhy na svěcení ženatých mužů, kteří se osvědčili v duchovní službě a vedou spořádaný manželský život. Papež však raději tento způsob řešení nynějšího nedostatku kněží příliš neakcentoval, aby nedošlo k nějaké významné názorové roztržce s jeho oponenty.

Konzervativní hlasy

Františkova poslední slova o Velikonoční neděli – den před jeho odchodem – směřovala mimo jiné také k jedné z nejvýznamnějších agend jeho pontifikátu, a to podpoře mírového úsilí ve světě. Vyzýval, aby se náboženství nestalo zástěrkou pro šíření násilí, ale aby duchovní lídři usilovali o lidské bratrství. Se svými mírovými návrhy se však konkrétně prosazoval velmi obtížně, což dokumentují jeho nepříliš úspěšné snahy o ukončení rusko-ukrajinského konfliktu. S Františkem se za jeho působení na politickém poli pojily také kontroverze. V roce 2018 ho mnozí kritizovali za dohodu s Čínou, jejímž architektem byl státní sekretář (druhý muž Vatikánu) Pietro Parolin, také jeden ze současných papabile, tedy kandidátů na zvolení papežem.