Kde vzít 13 tisíc vojáků? Zájemců není málo, potíž je byrokracie
4. května 2025
Reportér 05/25 · Číslo 129
Kde vzít 13 tisíc vojáků? Zájemců není málo, potíž je byrokracie
4. května 2025
Reportér 05/25 · Číslo 129Kde vzít 13 tisíc vojáků? Zájemců není málo, potíž je byrokracie
foto: Jan Hromádko
Největším problémem české obrany není nedostatek zbraní – ty dříve či později nakoupíme –, ale nedostatek těch, kdo by se jich chopili. K plnění nových cílů NATO budeme potřebovat 37 tisíc vojáků, máme jich 24 tisíc. Kde je vezmeme? Chystá se průzkum, kolik lidí je ochotno nastoupit do armády, a ve veřejném prostoru znovu zaznívá sousloví „povinná vojenská služba“. Je ale zájemců o službu v armádě opravdu nedostatek? O tom mluví ředitel sekce plánování schopností ministerstva obrany brigádní generál Miroslav Feix.
Na úvod si řekněme, že brannou povinnost máme všichni od osmnácti let věku. I vy ji máte, pokud vás jí nikdo nezbavil. To, co bychom potenciálně potřebovali a co by muselo projít legislativním procesem, je, aby byla tato záloha vycvičená a připravená k boji. Protože kdyby někdy nastala mobilizace, museli bychom ji nejprve vycvičit. Když budeme mít zálohy připravené, tak se celý proces zrychlí, takže i naše schopnost reakce bude rychlejší. Neztratili bychom půl roku tím, že budou odvedení muži a ženy začínat od nuly.
Ano, tím, že jsme v NATO, těch lidí potřebujeme méně, síly spojeneckých armád se sčítají. Kolektivní obrana šetří peníze i personál. Těch zmiňovaných dvanáct až třináct tisíc nových vojáků ale opravdu potřebujeme. Teď si budeme dělat průzkum, abychom zjistili, jestli je v Česku dostatek lidí ochotných a také schopných nastoupit do armády, tedy jestli jsou zdravotně způsobilí a mají čistý trestní rejstřík. Pokud se ukáže, že těch schopných a ochotných je dost, nebude potřeba řešit situaci jinak než tím, že budeme pokračovat v klasických náborech.
To ne, nejde o konkrétní jedince, jedná se o statistické údaje. My víme, jaký je zdravotní stav populace ve věku od osmnácti do třiceti let, že zdravotně způsobilých je nějakých 70 procent.
Na to se musíme zeptat, to je otázka běžného sociologického výzkumu. Ten není problém udělat, ale je problém ho vysoutěžit. V této části procesu se teď nacházíme.
Pak budeme muset přemýšlet nad způsoby, jak situaci řešit. Třeba klidně jiným přístupem, větším zapojením techniky. Nebo právě nějakou formou povinnosti.
Situace je samozřejmě komplexnější, ale tohle je základ. Finanční ohodnocení lidí ve službě musí odpovídat situaci na pracovním trhu. Voják nemá co přemýšlet o tom, jestli uživí rodinu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Pracovala jako investigativní reportérka MF DNES.