Zbraň jako pracovní nástroj. Kdo je Pavel Šrytr, obávaná postava českého polosvěta?

S Pavlem Šrytrem sedím jednoho dubnového dne v restauraci v centru Prahy. Píše se rok 2025, v Praze mír a klid. Jenže Pavel Šrytr je pořád ve střehu.

Oči mu občas těkají ze strany na stranu, aby měl přehled, co se kolem děje. Na ulici se dívá padesát metrů před sebe a často i za sebe. Skenuje očima lidi. Když jde na schůzku s rizikovým člověkem, vezme si vestu, která ho chrání před bodnutím nožem, za pasem má zbraň a na noze pro jistotu ještě jednu malou pistoli. A taky nosí bojový nůž.

Pavel Šrytr se chová a žije, jako by byl stále ve válce. 

Na schůzku se mnou přišel bez ochranné vesty. Ale měl zbraň a nůž. Pistole u pasu jsem si všiml, jakmile si sedl ke stolu. Bylo to ve chvíli, když si upravoval lehkou bundu. On si mého pohledu všiml a jako by v legraci omluvně řekl: „Furt mě zatěžkávají nějaké věci, no.“

„Ukažte mi to,“ řekl jsem a ukázal na vyčuhující pistoli.

„Mám tady akorát nůž,“ reagoval. 

„Jsem už viděl, že tam máte pistoli,“ řekl jsem.

„Jo, tohle. Jasně. Mám přece zbroják,“ sdělil.

„To je ta, kterou jste měl nedávno v Kogu?“ připomněl jsem mu březnový incident v restauraci ve Slovanském domě, kde měl potyčku s šéfem balkánské mafie Bojanem. Pavel Šrytr za ním tehdy přišel a pohrozil mu, aby přestal vydírat jeho současného šéfa Tomáše Pitra, někdejšího parťáka zavražděného kmotra Mrázka.

„Ne. Tu tady teď nemám,“ řekl Šrytr. „Ale mám jinou. Vyměnil jsem ráži 22 milimetrů za 45 milimetrů. Když jsem teď v nebezpečí, ne?“ vysvětlil mi, jako by se připravoval na to, že může přijít nějaká odveta ze strany balkánské mafie.

„Teď už je to větší problém, proto větší ráže, jo?“ zeptal jsem se ho.

Pavel Šrytr se usmál. „Já bych vám to ukázal, ale tady to nejde,“ řekl. A hned dodal: „Ale to jsou pěkný koule, tohleto.“ A hladil přitom svou pětačtyřicítku u pasu.

„Jo?“ reagoval jsem, jako že chápu, že tím myslí velkorážové náboje do svého glocku.

„Jsou tady kamery?“ zeptal se najednou.

„Nejspíš ano.“

A pak, aniž by vytáhl pistoli, kterou měl stále za pasem, vysunul jednou rukou ze zásobníku dva náboje. Já jen oněměle čekal, co bude.

„Nebojte. Koukněte na to,“ řekl Šrytr a položil náboje na stůl v restauraci, kde jsme seděli.

„Ty kráso,“ houknul jsem. Byly o dost větší, než jaké obvykle vídám ve filmech. 

„To už by šlo, ne?“ poznamenal Šrytr. „A to jsou ty black mamba. To je strašnej mazec,“ dodal. Pak náboje zase uklidil.

Black mamba jsou náboje se speciální střelou, která se po zásahu rychle zastaví a snižuje tak riziko zranění další osoby. Zasáhnou cíl s velkou ničivou silou. Dobře mířená rána člověka zabije, ale střela neopustí jeho tělo a neohrozí lidi kolem. Asi proto jsou dobré do ulic a barů, kde je plno lidí.

Později mi Šrytr vysvětlil, proč je to hodně účinné střelivo. „Ten náboj, jak je tam ta výduť, se po výstřelu jakoby trošičku otevře. A pak to působí efekt, jako kdyby se do vás zakousl miniaturní kotouč motorové pily. S tímhle střelivem by to měl problém kdokoli rozchodit,“ uvedl.

„Vy musíte občas střílet, abyste se udržoval, ne?“ dotázal jsem se pak Šrytra.

„Ani ne. Za ty roky to má člověk v ruce,“ odpověděl sebejistě.

Pak se zamyslel a poznamenal: „To je právě to, že si každý myslí, že jsem nějakej fanatik do zbraní. Ale já beru zbraň třeba jako taxikář auto. Je to nástroj na práci. Nikdy ne pro oblibu.“

„Nástroj na práci, hm,“ říkám si v duchu. Kdybych nebyl novinář, určitě bych na tyhle schůzky nechodil. Jenže potřebuji vědět, co se chystá, jestli dojde k nové válce v podsvětí. A jaký to bude mít vývoj. A rád bych poznal, kdo je vlastně Pavel Šrytr, o kterém se vyprávějí už od devadesátých let legendy. 

SVĚTSKÁ SPRAVEDLNOST

Pavel Šrytr je zvláštní postava českého polosvěta. Je to hodně kontroverzní osobnost, ale zřejmě to nebude vraždící mašina, jak to může vyplývat z policejních spisů a z mnoha barvitých historek policajtů.