Herci nemají choulostivé scény přetrpět. Profese intimní koordinátorky dorazila i do českého filmu

Která intimní scéna z poslední doby je za vás povedená?

Naposledy se mi líbily scény v novém zpracování románu Milenec lady Chatterleyové. Je tam řada intimních momentů, které si zachovávají atmosféru doby, v níž se děj odehrává. Obecně platí, že nejlepší intimní scéna je ta, která působí přirozeně a uvěřitelně. A nemusí v ní být spousta nahoty. Mám radost z každého pokusu zachytit intimitu bez klišé, originálně.

Ještě před pár dekádami to ve filmech vypadalo tak, že když přišla intimní scéna, herci se schovali pod peřinu a bylo jasné, co se děje. Dnes se naopak zdá, že je tlak na to, aby byly tyto scény co nejdetailnější a odhalující. Je to tak?

Nahoty je ve filmech určitě víc, ale vztah k ní se proměnil celkově ve společnosti. Vídáme ji kolem sebe mnohem častěji než třeba před padesáti lety. Jenže ukazovat nahé tělo ve filmu není vždy nutné. I proto je potřeba práce intimní koordinátorky. Procházím scénář a s tvůrci diskutujeme, jak a zda nahota posouvá děj, jestli má smysl. A někdy se dá obejít nebo si s ní jde pohrát, aby ve finále nic moc vidět nebylo.

Vadí hercům svlékat se před kamerou? Nebo to berou jako součást své profese?

Každý má jiné osobní hranice. Jsou herečky a herci, kteří přijdou na plac, svléknou se a neřeší to. Jinému nevadí nahota, ale nechce, aby se protějšek dotýkal určitých částí jeho těla. A někdo si odmítá svléknout i „jen“ tričko. Každý ten postoj má být respektovaný. Moje práce spočívá i v tom, že mohu hercům pomoci s různými ochrannými bariérami a pomůckami, které zakrývají ta místa, která nemají být vidět. V Hollywoodu i na Západě se téma intimních scén a nahoty v poslední době hodně řeší. U nás jsme na začátku. Často se tu točí stylem ‚nějak ty intimní scény sfouknem‘. Je ale potřeba, aby se herci při jejich natáčení cítili dobře, nemají to přetrpět.

Rozumím. To je chvíle, kdy mohou využít vaše služby. Co přesně tvůrcům nabízíte?

Pomáhám hercům nastavit hranice jejich intimity, v nichž se při natáčení cítí bezpečně. Mluvíme otevřeně o tom, co jim v intimitě nevadí a co už je pro ně za hranou. Pracuju na vytvoření důvěry mezi hereckými partnery, společně hledáme nejlepší způsob, jak intimní scény nejlépe ztvárnit, aby to bylo v pohodě pro herce i tvůrce a scény vypadaly co nejautentičtěji. Přítomnost intimní koordinátorky či koordinátora má také eliminovat možné nepříjemné situace.

Herci a herečky musí počítat s tím, že když se ve filmu odhalí, mohou jejich nahé fotografie bez kontextu kolovat po internetu. Budou dohledatelné do pár vteřin „napořád“. Řeší to?

Ne všem to dochází, proto se přesně tohle snažím vysvětlovat hlavně mladým hercům. Aby si uvědomili celý kontext. Někdy totiž kývnou na situaci, která jim není příjemná, protože neumí říct ne, bojí se, že přijdou o roli, dostanou nálepku „problematického“ herce. Takže natáčení těch scén přetrpí, ale stejně se jim to ukládá do podvědomí a jednou to trauma vyskočí. Nebo budou vzpomínat na to natáčení s pachutí.

Nahota s paragrafy

Popíšete ještě detailněji, co vaše práce obnáší?

Moje role je důležitá nejen v období natáčení, ale také před ním. Ideální je, když s tvůrci spolupracuji od chvíle, kdy vzniká scénář, aby se intimní scény ladily od počátku. Když je hotový scénář, ví se, co se od herců bude v intimních scénách chtít, je moje práce s nimi o tom mluvit. Zjistit, co je pro ně v pořádku, co ne, a společně hledat řešení. Potom by se měly scény zkoušet, ale to se málokdy podaří.