Stavíme město pro zdatné třicetileté muže. Musíme ale myslet i na ty, kterým to na přechodu trvá

29. dubna 2025

foto: použito se svolením Blanky Klimešové

Spolek Pěšky městem hájí chůzi jako nejlepší způsob dopravy na krátkou vzdálenost. Podle projektové koordinátorky Blanky Klimešové by se chodci a motoristé neměli oddělovat, ale naopak sdílet společný prostor – a respektovat se v něm. Zároveň bychom měli věnovat pozornost bezpečnosti u škol, kam se dnes každé čtvrté dítě dopravuje autem. „Je zvláštní pozorovat, kolik rodičů se se svými dětmi loučí u výfuku nastartovaného auta,“ říká Klimešová.

Kolik kroků denně nachodíte?

Teď máme jarní výzvu pro školy, která se jmenuje Zachraň klima s Onlinem, což je taková fiktivní postavička, která vznikla v covidu. Děti si počítají kroky nebo kilometry, snaží se nachodit co nejvíc. S kolegyněmi jsme se taky zapojily, ale jsem ze sebe docela zklamaná, protože doporučených deset tisíc kroků dám málokdy.

Ještě vás při pěším pohybu ve městě něco překvapí?

Já už viděla leccos, protože díky našim aktivitám dopravu cíleně pozoruji, často v problémových lokalitách. Spíš mě překvapuje, jak rozdílně k tomu tématu lidé přistupují. Každý má pocit, že dopravě rozumí, protože většina z nás řídí auto. Pozoruji velkou snahu různé druhy dopravy oddělovat. Ale člověk není buďto řidič, cyklista, nebo chodec. Představa, že když vymezíme chodcům a autům oddělené koridory, bude to bezpečnější, platí jen u velmi vytížených komunikací a rozhodně neprospívá zdravému městskému prostředí.

Ale co s tím? Vždyť bezpečnost má být na prvním místě…

Teď je trend sdílených zón, tedy dostat účastníky do vzájemného kontaktu a docílit toho, že se respektují. Přece řidiči přirozeně nechtějí nikoho přejet. Když na sebe účastníci dopravy musejí dávat pozor, chovají se ohleduplněji. Krásný příklad je přechod přes magistrálu nad Národním muzeem v centru Prahy, starý tak čtyři roky. Předtím se chodilo ošklivým zapáchajícím podchodem, někteří jedinci i přebíhali silnici. A najednou se to tak změnilo! Přejít mohou i rodiče s dítětem v kočárku nebo senior s francouzskými holemi. Jde o to, nesnažit se chodce uklidit do nadchodů a podchodů, ale pustit je do toho sdíleného prostoru.

Přečtěte si také

Nečekejme na nehodu

Jaké bariéry jsou pro Prahu typické?

Jde o velké komunikace, jakékoli křížení s výraznou dopravní tepnou představuje bariéru pro zranitelnější účastníky provozu. Stavíme město pro zdatné třicetileté muže, ale je potřeba myslet i na ty, kterým přechod silnice trvá déle. Podle předpisů samozřejmě můžete dokončit přecházení i na červenou, ale je to nepříjemné. Třeba senioři se i kvůli tomu do veřejného prostoru bojí, protože mají zkušenosti i s agresí řidičů.