Uprostřed severní Indie. „Jsi jako bůh, který usedl do našeho auta!“

25. dubna 2025

33 minut

foto: Tomáš Poláček, pomocí telefonu Samsung Galaxy S25 Ultra

Projíždím severní Indií, po šesti dnech jsem náhodně zastavil v městečku Paonta Sahib. Na dvě noci jsem si tu zaplatil hotel, abych měl klid na psaní článků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nad hlavou mám větrák a na balkóně opici, makaka.

Z Plzně na plzeň

Tomáš Poláček a jeho další dobrodružná mise. Přes půl světa vyrazil do Ósaky, dějiště EXPO 2025. Jak je jeho zvykem, přesouvá se stopem a ze své cesty píše pravidelné reportáže. Jeho plán? Sbírat nevšední zážitky a ochutnat v Japonsku i na cestě plzeň. A nejen to.

Všechny Tomášovy články o pouti z Česka do Japonska najdete zde.

Indie je zvířat plná. Silnice nepatří jen motorkám, rikšám a autům, ale samozřejmě taky kravám a psům. Plus těm opicím, ze kterých mám trošku strach, ale je to jen má vina, nemám si je fotit. Kdybych na ně nemířil mobilem, vůbec si mě nevšímají. Takhle často nepřátelsky zaostří, a potom udělají rychlý výpad mým směrem. Jenom půl metru a zas se vrátí, ale poprvé mi z leknutí telefon upadl…

Za celý čtvrtek jsem se od práce zvedl jen třikrát. Jednou jsem se šel projít do místního velkého chrámu sikhů, což jsou ti v turbanech a se šavlemi u pasu. Nesmírně sympatičtí, mírumilovní lidé, všem například zdarma rozdávají jídlo a pití, ale i tak jsem dosáhl toho, že na mě jeden z nich málem vytasil šavličku.

„A ven!“

Vůbec jsem to nečekal.

Sikh se bouchal do hlavy, tak jsem radši couval, ale za chvíli mi došlo, že nemám turban, čímž zneuctívám svaté místo, tak se omlouvám.

Zapomněl jsem.

Sikhové vám odpustí cokoliv, ale v okolí chrámu nesmíte být prostovlasí, jíst maso, pít alkohol a kouřit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to je vytáčí.

Přečtěte si také

Proti Pákistánu

Podruhé jsem vylezl ven po setmění, když jsem z ulice slyšel skandování. Městem procházela demonstrace proti Pákistánu, zhruba tři sta lidí. Pořád dokolečka řvali heslo: „Pakistan murdabad!“, což znamená jednoduše „Smrt Pákistánu.“