Nemoc není boj, smrt není prohra. Jak mluvit o rakovině bez frází a patosu

Nedávno jste na instagramu psala o tom, proč vám vadí věta, že někdo „prohrál boj s rakovinou“. Co je na ní z vašeho pohledu problematické?

Vím, že nikdo, kdo takovou větu použije, to nemyslí špatně, ale já za ní slyším, že člověk byl slabý nebo něco udělal špatně. Prohrál. Prohrát ale podle mne můžete třeba závod. Na ten trénujete, vyvíjíte nějaké úsilí. Ale rakovina nebo jakákoli jiná nemoc je mimo naši kontrolu. Proto mi přijde nefér říkat o lidech, u nichž léčba selhala, že prohráli. Samozřejmě tím, jak člověk přistupuje k léčbě, může její průběh částečně ovlivnit. Ale jestli nakonec umřu, nebo ne, není v mých rukou. To neovlivním.

Z reakcí pod tímto vaším postem je vidět, že takový názor nemáte sama.

Ano, znám mnoho nemocných, které to štve stejně, proto jsem o tom napsala. Řešili jsme tohle téma i s dalšími členy pacientské organizace Fuck Cancer – a mají často podobný názor. Chápu, že to lidem může připadat jako mírnější vyjádření než „jen“ napsat, že někdo zemřel. Ale to je omyl.

Vadí vám v souvislosti s nemocí i výroky o „boji“?

Vadí. Znám pacienty, kteří to používají, já to ale za boj nepovažuji – protože není rovnocenný. Jak chcete bojovat s vlastním tělem? Stejně tak se mi nelíbí rady typu, že teď si musím každý den užít naplno. To je sice hezké, ale během léčby je vám často dost špatně. Byly týdny, kdy jsem opravdu neměla sílu žít naplno, často jsem skoro ani nedokázala vstát z postele.

Váš příspěvek na instagramu souvisel i s nedávným úmrtím zpěvačky a herečky Anny Slováčkové, která život s rakovinou sdílela ve veřejném prostoru velmi otevřeně. Jak moc těžké je z pozice nemocného číst o její smrti?

Osobně jsem ji neznala, ale její příběh jsem samozřejmě sledovala. Měla jsem v lecčems podobnou cestu léčby. To, že se jí nemoc vrátila, oznámila v době, kdy mě zrovna pustili z nemocnice poté, co mi po chemoterapii zkolabovala imunita. Samozřejmě pak takové zprávy prožíváte víc. Zároveň se ale nechci stavět do pozice, že mám právo mluvit o jejím životě nebo se skrze její příběh nějak zviditelňovat. O co se snažím, je vyzdvihovat témata, která kolem rakoviny rezonují. Přinejmenším je na téhle debatě pozitivní, že může podpořit prevenci.

Vzletné rady nejsou třeba

Měla jste rakovinu prsu. Kdy jste se to dozvěděla?

Před dvěma lety. A teď jsou to čtyři měsíce od ukončení léčby.