Naši společnost už smysl života nezajímá

Narodila jste se v Maroku. Pamatujete si z té země něco?

Přišla jsem na svět v Casablance, ale když mi byly dva měsíce, mí rodiče rozhodli, že se přestěhují do Francie. Oba se sice také narodili v Maroku, ale identifikovali se jako Francouzi. V Maroku jsem pak trávila část letních prázdnin – v hlavním městě Rabat. Byla to opravdu úžasná léta! Tamní jídlo, písek, moře… A medina, arabské „město ve městě“ – úplný ráj.

Jakou nejsilnější vzpomínku odtud máte?

V mé první knize Pochoutka (Host 2009), takové gurmánské rapsodii, jsem jednu kapitolu věnovala marockému chlebu, který je placatý, hutný, ale přesto velice chutný a sladký. Kupovali jsme si ho u vstupu do mediny. Nejvíc si vybavuji různé chutě, pachy a vůně. Opravdu obdivuji marockou kuchyni!

Zajímáte se o rodnou zemi dodnes? Její kulturu, politiku a podobně?

Ano. Jako dítě jsem se soustředila jen na ty krásné pláže. Až později jsem pochopila, jak významnou roli v bývalém francouzském teritoriu politika hrála. Nedávno jsem se tam vrátila, asi po pětadvaceti letech. Navázala jsem několik pevných přátelství.

Řešila jste někdy, kým vlastně jste? Jakou máte identitu?

V tom, že jsem Francouzka, mám jasno. Uvnitř této identity je ale mnoho dalších – moje matka pocházela z židovské rodiny, otec z křesťanské. Pro mě je ovšem nejdůležitějším měřítkem identity jazyk.

Myslet komplexně není populární

Kým byli vaši rodiče?

Oba vyučovali francouzštinu na středních školách a byli levicově orientovaní, řekla bych, že až militantně aktivističtí. Byla jsem vychovávána literaturou a politikou. Běžně jsme se o tom bavili u večeře.