Když se děti ptají na sex, odpovězte jim na všechno. Tabu by neměla existovat

V knize Děti to chtěj vědět taky kladete velký důraz na to, aby se pohlavní orgány nazývaly svými pravými jmény. Proč je to tak důležité?

Z toho důvodu, že i ostatní části našeho těla většinou označujeme správně. Pokud ale pohlavním orgánům dáváme roztomilé přezdívky nebo jim říkáme „tam dole“, vysíláme tím signál, že jde o oblast, o které se nemluví. To může mít za následek, že ani v dospělosti neumíme mluvit o svém pohlaví, a to ani v partnerském vztahu. Například si říct, co se mi líbí a co ne. Problém ale může nastat i u doktora.

Jde tedy o normalizaci sexuality a pohlavních orgánů?

Ve chvíli, kdy řeknu ruka a vulva, neměl by v tom být zase takový rozdíl. Samozřejmě nechceme říkat rodičům, aby už nikdy nepoužívali výrazy jako pipinka nebo něco podobného. Hlavě taky někdy řekneme kebulka, ruce zase packa. To je v pořádku. Děti by ale měly vědět, jaké jsou oficiální názvy pohlavních orgánů.

V rámci neziskové organizace Konsent pořádáte pro rodiče workshopy. Jak vnímají, že musí poupravit i styl jazyka?

Obvykle je pro ně těžké říct třeba vulva. Nejsme na to totiž vůbec zvyklí a neumíme tato slova používat. V dospělosti o svých pohlavních orgánech zase tak často nemluvíme. Jenže když máte děti, neustále přebalujete, mažete, myjete. Je to příležitost, jak se naučit používat správná slova. Například „teď ti umyju penis, zadeček, vulvičku“. Když to řeknete tisíckrát, dostanete to takzvaně do pusy. Pak vám to bude připadat přirozené.

Budování důvěry

Jak to na takovém workshopu pro rodiče vypadá? O čem všem se bavíte?

Máme připravená konkrétní témata, se kterými pracujeme. Zkoušíme různé modelové situace, díky kterým si mohou rodiče vyzkoušet, na co všechno se mohou děti ptát. Snažíme se jim předat principy, jak s nimi vhodně komunikovat.