Z longevity je hit. Ale taky se vám může stát, že zůstanete sami doma s kalorickými tabulkami

Já sám jsem se před časem rozhodl, že nechci zestárnout jako avokádo – jeden den tvrdý, druhý den perfektní a třetí už k nepoužití, a tak jsem kompletně změnil jídelníček, začal cvičit a sledovat všechny ty chytré lidi, kteří radí, co jíst, jak spát a jak se hýbat.

Jenže čím víc jsem se do toho ponořil, tím víc mi začalo docházet, že pokud chci být zdravý, měl bych se vlastně vzdát života jako takového.

Jít večer s přáteli do restaurace? Neexistuje! Po šesté hodině večer už žádné jídlo nesmím. A tak zatímco oni si objednávají těstoviny a víno, já přednáším o vlivu glukózových špiček na stárnutí. Na večírku? V deset jdu domů, protože spánek je základ. Romantická večeře? Jen pokud partnerka pochopí, že si objednám dva steaky (samozřejmě bez přílohy) – jeden pro sebe a druhý pro svého vnitřního biohackera. 

A tak se ptám: má smysl prodlužovat si život, když ho nakonec strávím sám doma, obklopený kalorickými tabulkami a statistikami o délce telomer?

Možná bych si měl raději dát sklenici absintu a připít na dlouhý život… Ale hlavně dobrý!