13. dubna 2025
Reportér 04/25 · Číslo 128
Babišovo ochlazení i euroskeptické kořeny ODS. Čeští politici neumí prodat veřejnosti své úspěchy v Bruselu
foto: ČTK/Profimedia.cz
Česká politika v rámci Evropské unie se jeví jako dlouhodobě schizofrenní. Může se chlubit prokazatelnými úspěchy, které však česká veřejnost, v níž vládne dlouhodobě skepse vůči evropské integraci, nevidí. ANO kdysi začínalo jako proevropská síla a Andreji Babišovi se povedlo vyjednat spoustu věcí, nyní však jeho hnutí stojí na straně kritiků. Rozporuplný postoj bude velmi pravděpodobně pokračovat i po podzimních volbách. V analytickém textu o tom píše expert a bývalý korespondent Českého rozhlasu v Bruselu.
Předvolební série magazínu Reportér mapuje důležitá společenská a politická témata. Popisuje, jak k nim přistupovala současná vláda Petra Fialy i minulý kabinet Andreje Babiše. A shrnuje, co zbude na příští vládu, vzešlou z voleb 2025, ať už v ní bude figurovat kdokoli.
Díl šestý: politika v rámci Evropské unie.
Do Štědrého dne 2022 zbývalo pár dní, když Češi v Bruselu svolali poslední „tiskovku“ svého předsednictví. Šlo už jen o formalitu – hlavní ceremoniál s děkovačkou se odehrál o pár dní dříve na summitu EU a teď už jen čeští diplomaté uzavírali pod svou taktovkou poslední ministerskou schůzku.
Po půlročním extrémním pracovním vypětí to přesto Češi prožívali jako emotivní chvíli. Nastala skutečná tečka za dobou, kdy předsedali Evropské unii a nesli velký díl odpovědnosti za to, zda blok, těžce zkoušený vysokými cenami energií a ruskou invazí na Ukrajině, obstojí.
„Málokdy jsem zažil úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější předsednictví,“ nešetřil chválou tehdejší výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. „Češi svou prací dokázali, že pojmy východ a západ se staly už pouze geografickými kategoriemi a přišly o svou politickou definici, přesně jak si to přál Václav Havel,“ pokračoval.
Mezi politiky, úředníky, diplomaty a experty v Bruselu se obecně mělo za to, že Češi násobně překonali očekávání. Vyjednali množství důležitých kompromisů a udrželi evropskou jednotu i ve složitých rozhodnutích, mezi která patřilo zastropování cen zemního plynu, udržení proevropské perspektivy Ukrajiny nebo zpřísnění sankcí proti Rusku. Na tvářích přítomných českých diplomatů, kteří si netradičně přisedli mezi novináře, byla vidět úleva a zadostiučinění. Nešlo se však ubránit dojmu, že se poklony odehrávají v jiné realitě, než jakou žijí Češi doma.
„Od něj to působí spíš jako polibek smrti,“ zašeptala mi do ucha kolegyně, polská novinářka. Frans Timmermans, který Česko chválil, se totiž ve východním křídle zemí EU rozhodně nestal mostem spojujícím Východ a Západ.
Příběh historicky druhého českého předsednictví dobře ilustruje dlouhodobě komplikovaný vztah České republiky k evropské integraci. Zatímco v zahraničí Praha obdržela od evropských politiků, diplomatů i od nejvlivnějších médií velmi dobré známky, protože prokázala špičkové vyjednavačské schopnosti, doma se vláda setkala hlavně s kritikou. V průzkumu Medianu jí Češi za výkon v čele Evropy dali průměrnou známku tři. A za věci dojednané za předsednictví trestá česká veřejnost vládu ještě dnes.
Podpořte Reportér sdílením článku
Analytik, publicista a vedoucí pražské kanceláře Institutu EUROPEUM. Dříve působil jako korespondent Českého rozhlasu v Bruselu a ve Varšavě.
