Epidemie obezity krade životy. Proč jsou Češi nemocnější než většina Evropanů

Průměrná délka života se v české kotlině stále ještě prodlužuje, ale totéž neplatí o délce života ve zdraví, bez chronických potíží. Ta se za poslední půlstoletí v podstatě nezměnila k lepšímu. Na rozdíl třeba od Švýcarska. Nebo Švédska, jehož obyvatelé momentálně zůstávají zdraví v průměru o devět let déle než Češi. 

Mohli bychom jim závidět. Ale za ten rozdíl si můžeme sami. Dvě nejčastější příčiny úmrtí v Česku, za nimiž se ostatní drží v uctivém odstupu, jsou nemoci srdce a cév a pak rakovina. Na kardiovaskulární potíže zemře každý druhý člověk, na zhoubná onemocnění každý čtvrtý. A umíráme na ně dříve, než by bylo nutné. Doprovodným rizikovým faktorem je u obou obezita. Ta se už týká pětiny populace, přičemž tloustne i nejmladší generace – výsledkem je třeba stále častěji se objevující infarkt už ve třiceti.

Zároveň si mnoho lidí pořád ještě myslí, že cigarety sice mohou způsobit rakovinu plic a alkohol někdy vede k cirhóze jater, ale že většině kuřáků a pijáků se tyto diagnózy vyhnou. A že ostatní potíže způsobené kouřením a pitím nejsou až tak velké. 

Studie z posledních desetiletí však ukazují, že tyto návyky jsou spouštěčem mnoha různých chorob – v případě alkoholu se například mluví o třinácti konkrétních nádorech, z nichž některé se objevují v relativně mladém věku. Kouření Češi v posledních letech trochu omezili, ale alkoholu se zatím vzdát nedokážou, i když se na zdejších rekordních statistikách nejspíše částečně podílejí turisté. Obojí se odráží v našich statistikách nemocnosti. 

Nebezpečná obezita

„Hubnout má smysl v každém věku, ale čím dříve, tím lépe. Největší dopad má zhubnutí ve středním věku, kdy bychom se o něj měli maximálně snažit. Naopak po šedesátce je třeba být opatrnější a nastavit ho tak, aby nemizela svalová hmota,“ říká profesor Martin Haluzík, vedoucí Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie z pražského IKEM. O svaly je při hubnutí potřeba dbát v každém věku, pomáhá kombinace dostatku bílkovin a posilování. Pokud totiž člověk shodí tím, že přijde o svaly, jeho zdravotní prognóza se paradoxně zhorší.

I obezita a její dopady se samozřejmě dají vyčíslit. Pokud by deset procent pacientů s obezitou, tedy asi dvě stě tisíc lidí, shodilo deset procent své váhy, během deseti let by zdravotní pojišťovny ušetřily čtyři miliardy. Ty by se mohly hodit například na nové léky proti rakovině či biologickou léčbu různých chorob. Případně by díky nim mohly pojišťovny klientům proplácet léky přímo na obezitu, které si lidé s výjimkou cukrovkářů musí platit sami, což někteří lékaři nepovažují za dobré.