Babičky prožívají zápasy víc než my, říkají české hokejové reprezentantky

V týmovém hotelu si všechny tři sednou za jeden stůl a ve chvíli, kdy se zapne diktafon, zazní nervózní: „Ty bláho, to je jako u maturity!“ A z druhého konce stolu přijde reakce ve stejném tónu: „Maturita? To ani neříkej, teď se mi to úplně vybavilo…“ Trio Hana Haasová, Tereza Radová, Andrea Trnková v ženské hokejové reprezentaci patří k mladším. Čiší z nich energie i nadšení a teď skládají další maturitu – tentokrát hokejovou. Na historicky prvním domácím mistrovství světa.

Odpočítávaly jste dny před startem šampionátu?

TR: Je na nás větší tlak, než kdyby mistrovství světa bylo někde jinde, ale hlad je stejný jako vždycky. Navíc máme šanci doma ukázat, že ženský hokej stojí za to. A téhle šance si hodně ceníme.

HH: Tlak si nesmíte připouštět, aby vás to nesemlelo. Zápasy a turnaje neprožíváme nejvíc my, ale spíš naše rodiny.

Třeba táta Rostislav, bývalý extraligový brankář?

HH: Hlavně babička.

Kolik má odehraných zápasů?

HH: Ani jeden, ale tváří se, že hodně. (směje se)

AT: Je pravda, že rodinní příslušníci a známí se stresují většinou víc než my. Už od našeho dětství.

Plné tribuny, které v sezoně nezažíváte tak často, vás nestresují?

AT: Naopak. Je příjemné, když víme, že nás lidé chtějí podporovat. Dodává nám to sebevědomí, zvlášť když se hraje o medaile z mistrovství světa. V posledních třech čtyřech letech se ženský hokej hodně zvedl a ví o něm čím dál víc lidí, což je pro nás moc fajn.

HH: Už na loňském mistrovství světa chlapů v Praze a Ostravě padl divácký rekord, třeba se to povede i letos v Budějovicích. Češi hokej milují, tak snad se na téhle vlně taky svezeme a ženskému hokeji ještě víc pomůžeme.

LÁKADLO ZE ZÁMOŘÍ

Generální manažerka reprezentace Tereza Sadilová o vaší generaci mluví jako o průkopnické. Je příjemné to slyšet?

AT: Jsme rády, že jsme toho součástí. Že se s ženským hokejem něco děje a že tomu můžeme pomoct.

HH: Když jsem byla v reprezentaci do osmnácti let, hrály jsme o to, abychom nesestoupily z elitní divize. O to sladší je být teď nahoře.

TR: Plný stadion fanoušků, kteří hučí, podporují nás a prožívají ten zápas s námi, je ta největší odměna. Je to úplně jiné než prázdná hala, kde je celé dvě hodiny ticho.