Sauna je lék i byznys. Firmu nepoložil ani rozpad manželství

Na základní škole chodili do stejné třídy, během dospívání se znovu potkali v tanečních. Vzali se v červnu 1989 a desátého listopadu stejného roku se jim narodil syn. Oběma bylo devatenáct. „Patříme ke generaci, která dělala děti, když byla ještě mladá,“ zasměje se Karel Dyntar a Vendula Dyntarová omluvně poznamená: „Co to vykládáš, takové věci je nezajímají!“ 

Rodák z Jičína se přiženil do nedaleké Vitiněvsi, kde novomanželé začali stavět dům. „Dělali to tak všichni kolem nás, když založili rodinu. Trochu nás ale zaskočilo, když cihla najednou místo pětikoruny stála padesát,“ připomíná pan Dyntar skokovou deregulaci cen. „Stavba s odhadovaným rozpočtem půl milionu korun podražila na trojnásobek. Abychom dokázali bance splácet, museli jsme se začít otáčet,“ říká vyučený truhlář.

Nějaký čas rozvážel pivo z turnovského pivovaru do nově vznikajících soukromých hospod. „Za týden jsem vydělal peníze, které bych jinde nedostal za měsíc. Byla to zajímavá doba,“ zavzpomíná. Současně rozjížděl v garáži truhlářskou dílnu a v roce 1991 se před ním otevřela další životní kapitola: lékaři mu diagnostikovali revmatické onemocnění – Bechtěrevovu chorobu. 

Rodinný známý mu poradil, že projevy choroby, jež spočívá v zánětu kloubů, může zpomalit pravidelné saunování. „Když se to zachytí včas, nemusí dojít k nejhoršímu, což je srůstání páteřních obratlů,“ říká Karel Dyntar, kterému saunování pomáhalo k úlevě od bolestí. „Navíc jsem díky tomu objevil svět, o kterém jsem vůbec neměl tušení,“ dodává spolumajitel firmy s pětadvaceti zaměstnanci a ročním obratem šedesát milionů korun. 

Raketový start

Tuzemská tradice saunování sahá do předválečné doby, kdy tuto severskou inspiraci rozvíjely sportovní kluby či sokolské spolky. Díky tomu Češi v devadesátých letech o saunování už něco věděli – tu a tam se objevila sauna v plaveckém areálu, další byly součástí lázeňských či nemocničních zařízení, existovaly i podnikové sauny. „Nikdo je tady ale nevyráběl,“ říká Karel Dyntar.