Nejíst blbě je základ. Chytré skleničky ze Živiny šetří nervy i čas

Co je pro většinu z nás, pokud jde o jídlo a vaření, největší problém? 

Čas, samozřejmě. 

Martin a Markéta Kuderovi to tušili, ale protože jsou oba marketingoví specialisté a mají ve zvyku si všechno testovat, nechali si na tohle téma udělat průzkum. Vyšel dost jednoznačně: Nejpalčivějším problémem je pro většinu dotázaných večeře ve všední den.

Však to známe – středa (čtvrtek, pátek…) podvečer, rodina se postupně schází doma, a ještě než si všichni stačí zout boty, vzduchem už letí nevyhnutelná otázka: „Co bude k večeři?“ 

Matce, otci (ať už ten den má vařit kdokoliv) se na čele rýsuje vráska, přece to zas neskončí chlebem se šunkou nebo tousty s kečupem. „A právě pro tyhle situace máme řešení,“ říkají Kuderovi, manželé, kteří stojí za značkou Živina. „Díky našim produktům si každý velmi rychle a jednoduše uvaří kvalitní jídlo, které je srovnatelné s dobrou restaurací. A to dokonce i někdo, kdo vaření úplně neholduje.“

Typově? V lednici máte trochu zeleniny a kuřecí maso. Nakrájíte, orestujete na pánvi, zalijete omáčkou pad thai nebo teriyaki od Živiny, přidáte nudle téže značky a za čtvrt hodiny sedí celá rodina kolem stolu, spokojená. „Nebo máte v mrazáku masové koule a ve špajzu těstoviny. Uvaříte, zalijete naší rajskou omáčkou a máte skvělé, výživné jídlo,“ popisuje Martin Kudera. 

Tohle je celá filozofie firmy: ušetřit vám čas, nakrmit vás jako v kvalitní restauraci a ještě, jak dodává Markéta, vám vykouzlit úsměv na tváři, protože tuhle večeři vám nedovezl žádný kurýr. 

Tu jste si uvařili sami. 

Vyhrnout rukávy 

Příběh Živiny, firmy, která má letos nakročeno ke stomilionovému obratu, začal za covidu. Martin tehdy začal doma vyrábět už zmíněné kimchi, fermentovaný salát, který je díky svému složení a vlastnostem obrovským zdrojem vitaminů. „Hodně jsem řešil, abychom jako rodina jedli dobře,“ vzpomíná Martin.

Ke kvalitnímu jídlu měl vztah už od dětství, hlavně díky babičce, která razila jednoduché heslo, že „nejíst blbě je základ“, a vnoučatům místo bonbonů a nanuků dost nekompromisně předkládala jablka či mandarinky. Martin se už na střední škole naučil vařit, v kuchyni vždycky hodně experimentoval, hledal nové recepty nebo obměňoval ty stávající. A tak tomu bylo i s kimchi, Martin si s ním hrál tak dlouho, až dospěl k receptuře, která je, jak říká, „top“. 

Cesta k firmě Živina ale vedla ještě přes Moravu, respektive přes dům Markétiných rodičů, kam manželé Kuderovi i se dvěma malými syny odjeli během jednoho z covidových lockdownů. Martin vypráví, že si najednou připadal, jako by neměl co dělat, bylo tudíž třeba „vyhrnout rukávy“ a do něčeho se pustit. 

Ve sklepě tehdy našel spoustu velkých zavařovaček. Do jedné z nich udělal své kimchi. Dal ochutnat sousedům, přátelům, všichni byli nadšení, říkali, že něco takového by si rádi i kupovali. Martinovi to začalo vrtat hlavou, přemýšlel, propočítával… A pak už to šlo vlastně relativně rychle, Martin a jeho obchodní partner vymysleli byznysplán, našli bývalou tovární kuchyni v Přerově, zrekonstruovali ji, vybavili přístroji, našli první dodavatele surovin. 

Počáteční investice činila asi 2,5 milionu korun, na jaře 2021 se v Přerově rozjela výroba, o něco později pak Živina spustila e-shop. Jeho start byl o něco pomalejší, než Martin čekal, ale rok 2023 už firma uzavírala s třiceti zaměstnanci a třicetimilionovým obratem a její produkty (kromě vlajkového kimchi tehdy hlavně omáčky z asijské kuchyně) prodával třeba i Rohlík. 

Vloni Živina přidala dalších patnáct zaměstnanců a patnáct milionů obratu. A to rozhodně není konec. 

Tahouni

Martin Kudera říká: „Od začátku jsem věděl, že chci dělat velký byznys, který má nějaký dopad.“

Loňský rok byl pro jeho firmu klíčový. „Jednak se podařilo vyladit logistiku ve výrobě a jednak jsme si udělali řadu průzkumů, na jejichž základě jsme si ještě jasněji definovali strategii.“

Konkrétně? „Například jsme si stanovili, co jsou naše ‚hero products‘, tedy tahouni značky. Produkty, které jsou mezi zákazníky nejoblíbenější. A na ty se teď ještě víc soustředíme – i marketingově,“ doplňuje Markéta. 

Výsledkem je, že od začátku roku firma roste takřka trojnásobně, Martin věří, že obrat letos překročí sto milionů a v roce 2027 pak tři sta padesát milionů. „Jedna věc nicméně musí zaznít,“ zdůrazňuje Markéta. „Rosteme, ale ne na úkor kvality. Protože tohle nám lidi občas píšou na sociálních sítích – že když jdeme nahoru, kvalita naopak půjde dolů. My ale lpíme na tom, aby zůstala špičková, výroba je i nadále ruční práce.“

Po asijské kuchyni, která byla dlouho vlajkovou lodí Živiny, vloni přibyly i první vlaštovky z té české. Konkrétně tři omáčky: rajská, svíčková a na paprice. Všechny se mezi zákazníky okamžitě chytily, přibudou tedy další. A k nim ještě nové produkty italské kuchyně, která z průzkumů mezi Čechy vychází jako jedna z nejoblíbenějších (už teď Živina vyrábí například bazalkové pesto nebo rajčatovou omáčku).                                                               

Produktovým ředitelem značky, tedy člověkem, který odpovídá za receptury, složení produktů i celkového portfolia, je Ondřej Dufek, v posledních letech hvězda české gastronomické scény. Jeho příběh dobře rezonuje s tím firemním: Dufek, podobně jako Živina, začínal od nuly, v malé restauraci ve Skotsku. Ale během relativně krátké doby se vypracoval, vařil v Londýně u Gordona Ramsayho nebo v legendární zážitkové restauraci Alchemist v Kodani, do níž se kupují lístky s několikaměsíčním předstihem. Po návratu do Česka se stal šéfkuchařem v pražském podniku Eska, později otevíral Bistro Šodó v Dejvicích. Živinu oslovil sám, a to už v roce 2023.

Kromě něj značka spolupracovala například s šéfkuchařem Štěpánem Návratem nebo s populární food influencerkou známou jako Chili Ta. 

Stovky investorů

A co byznys? Martin Kudera trochu pobaveně vzpomíná, že počáteční dvouapůlmilionová investice stačila asi tak na šest měsíců. „Takže jsme tehdy našli investora. Nicméně jsme ho už zase vyplatili, vlastníme tudíž dvaadevadesát procent firmy, osm procent má švagrová, Markétina sestra, která s námi do toho šla už na začátku,“ popisuje. 

Asi polovinu financí na rozvoj získává Živina díky firemním dluhopisům, které začala vydávat v rané fázi podnikání, konkrétně v roce 2022. Kudera si byl tenkrát vědom, že firemní dluhopisy nejsou mezi Čechy zrovna populární, lidé mají stále v paměti skandály z minulosti, kdy se společnosti dostaly do problémů a své dluhopisy nebyly schopné splácet. 

Nicméně Živina i přesto vsadila právě na tuhle formu získávání financí – a Martin Kudera nelituje, naopak. Firma díky dluhopisům doposud našla sedm stovek investorů, kteří jí svěřili na osmdesát milionů korun. „Což je obrovská zodpovědnost,“ říká Kudera. 

První emise byly na dva roky, ty už Živina splatila. „Nicméně většina investorů s námi pokračuje dál.“ V době největší inflace firma nabízela úrok 12,5 procenta. „Nyní, kdy se situace na trhu zlepšuje, jej snižujeme na 11 procent,“ upřesňuje Kudera s tím, že Živina má pořád kam růst. „I proto myslím, že nás tak nezasáhla krize uplynulých let. Jsme pořád malá firma a musíme být schopni růst, ať už se na trhu děje cokoliv.“

A ještě poslední věc, kterou je dobré vyjasnit – problém rodina/práce. Jak se to dělá, když spolu manželé i pracují? „A víte, že my se v kanceláři vlastně skoro nevidíme?“ směje se Markéta. „Každý jsme v managementu odpovědný za něco jiného, každý máme svůj tým. Schůzku ‚one to one‘ máme jednou za týden na půl hodiny, navíc Martin je vždycky od pondělí do středy v Přerově. A doma práci neřešíme. Respektive tu a tam něco prohodíme, ale jinak jsme si to zakázali.“

Synům je teď pět a osm let a Markéta zdůrazňuje, že by nemohla být na plný úvazek ve vedení Živiny, kdyby rodina neměla pomocnici. Slečnu, která se stará o chod domácnosti a tu a tam i vyzvedne děti ze školy a ze školky, udělá jim svačinu, odvede je na kroužek. „My pak přijdeme domů, kde je uklizeno, vypráno a nakoupeno, a můžeme se věnovat klukům,“ říká Markéta. 

Po pěti letech od onoho plnění zavařovaček ve sklepě Martin připouští, že už je ve fázi, kdy může řadu věcí delegovat a mnohé procesy ve firmě jsou nastavené tak, že dokážou jet samy. A tak si třeba celá rodina Kuderových může dovolit odjet na týden nebo dva na hory. 

Pokud jde o vaření, doma v kuchyni pochopitelně drtivě převládají produkty značky Živina. A k vaření jsou pravidelně přizváváni i synové. 

To aby už od útlého věku věděli, že nejíst blbě je základ.