Pekařství Tady a teď

Podnikatelský růst? Chceme vidět vyrůstat děti, říkají manželé z Tady a teď

Post Image

Podnikatelský růst? Chceme vidět vyrůstat děti, říkají manželé z Tady a teď

Play icon
24 minut

foto: Tomáš Binter

Co si pamatuju, ulice Na Bělidle bývala jako stvořená k tomu, dojít od Anděla k řece a tam to celé ukončit. Dejte na mě, bydlel jsem nedaleko. Ještě v devadesátkách měl našinec nutkavou potřebu co nejrychleji přeskočit z metra na tramvaj a nechat smíchovskou periferii plnou dealerů drog a bezdomovců za zády. Až výstavba Nouvelových domů a obchoďáku Nový Smíchov vdechla rušné křižovatce i nehostinné ulici život. Dnes tu takový sebevrah narazí například na pekařství a s nešizenou houskou v žaludku se kráčí smrti vstříc přece jen o něco hůř. Říká se tomu drobné radosti života.

Hned za dveřmi vás čeká zkouška, z níž se tají dech. Než přistoupíte k pultu plnému dobrot, podobně jako na ochozu Tower Bridge musíte překročit čtverec skleněné podlahy vedoucí do sklepní výrobny. Mnozí bojují se závratí. A pekař po vaší pravé ruce mezitím v přímém přenosu vkládá bochníky chleba do čtyřpatrové pece. Na displeji svítí čas zbývající do upečení, takže je jasné, že si vedle ve vietnamském bistru stihnete dát polévku z mořských řas. 

Jakýsi muž vkleče opravuje nedovírající vchodové dveře. Je to majitel. Nad hlavou se mu klene nápis, který jeho ženu Janu napadl spontánně, když s tátou v nekonečných debatách řešila název počínajícího dobrodružství: TADY A TEĎ. 

Jde o společné dílo dvou lidí, kteří se před devatenácti lety potkali v rockovém klubu a byla z toho láska na první pohled. Mají spolu tři děti, desetiletého Marka, čtrnáctiletou Elu, sedmnáctiletou Annu, dva psy… a jedno pekařství. 

Přečtěte si i další článek ze speciálu o rodinných firmách

Osudový projekt

Marek Scheithauer vystudoval hotelovou školu, ale tančit mezi stoly s věncem talířů jej nikdy nikdo neviděl. Pražské půdy, říkající si o zabydlení, předurčily jeho životní program. Sportovec tělem i duší a zapřisáhlý abstinent sestavil tým spolehlivých ukrajinských dělníků a naučil se kličkovat v byrokracii stavebních úřadů. Orientace v nepřehledném terénu a neochota udělat ze sebe kavku šíbry, jimiž se stavařina hemží, z něj udělaly jednoho z nejvýkonnějších „půdních“ stavebníků v metropoli.

Podpořte Reportér sdílením článku