Břehule místo benzinky. V Česku přibývá soukromých přírodních rezervací

Kdybych se tady probral z bezvědomí, myslel bych si, že jsem se ocitl uprostřed Afriky. Pár metrů přede mnou se proti slunci rýsuje silueta obrovského chlupatého zvířete s rohy, orámovaná lesknoucí se hladinou jezírka. Uprostřed další tůně stojí po kolena ve vodě kůň, na hřbetu mu sedí dva ptáci a další dosedají na rozbahněný břeh.

Záhyb mezi Starou a Novou Metují v podhůří Orlických hor dříve tvořily intenzivně obhospodařované louky. Sekaly se několikrát ročně a voda byla překážkou pro traktory a valníky. 

Před čtvrtstoletím tady začali ornitologové vykupovat první pozemky. „Odehrály se snad všechny scénáře, které si umíte představit,“ říká správce území Břeněk Michálek, který se do východních Čech vrátil v roce 2006 po několika letech studií a práce v Austrálii. „Jeden miniaturní proužek měl deset vlastníků, další louky patřily městu, jiné církvi.“

Symbióza s metalisty

Dát dohromady základ pro dnešní park trvalo roky. Ve výběru lokality hrál důležitou roli závlahový systém, který tu fungoval skoro celé století, ale potom se nepoužíval a chátral. „Zprovoznění nevyžadovalo příliš úsilí, takže jsme na louky mohli začít pouštět říční vodu,“ přibližuje Břeněk Michálek. Následovalo hloubení tůní a dnes je ptačí park Josefovské louky hnízdištěm bahňáků a dalších vzácných ptáků, vycházkovým místem pro lidi z okolí i cílem fotografických výprav „ptáčkařů“.