Jak přejít íránskou silnici a zůstat naživu?

A klidně popíšu celý svůj poslední den: ráno jsem si o pět set kilometrů severněji, v Šírázu, jednom z nejhezčích měst, jaká znám, vyrazil ke hrobce perského básníka Haféze. Je obklopena parčíkem a Íránci tam chodívají se zjevnou láskou recitovat básně, i když to je lyrika stará sedm set let.

Parků bývá v každém íránském městě několik. I všude jinde rozkvetlé záhony, vodotrysky nebo sochy. O veřejná prostranství se starají hezky, a třeba právě Šíráz má ještě specialitu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v každé ulici visí na větvích stromů nebo hned nad vchody do obchodů klícky s andulkami, zebřičkami a dalšími podobně ukecanými ptáky.

Ze všeho zmíněného vyzařuje klid a čistota, ale harmonické pocity silně narušuje dění na silnicích. Jsou jenom dvě věci, které mi na Íránu nesedly, a tahle je první. Řidiči. Nikdy, skutečně nikdy nedají přednost chodci, auta městům vládnou. Doba koňů, mul a oslů bohužel pominula. Povoz jsem poprvé a zatím naposledy potkal na východě Polska, teď už si všichni jen vozí zadky pod volantem.

Tou druhou věcí je mimochodem katastrofálně slabý internet, ale zpátky k silnicím. Nejdřív jsem dva dny nadával, kdykoliv bylo třeba přejít, ale pak mi došlo, že i když to vypadá jako jasná sebevražda, chodci nakonec přežijí. Úplně ten mechanismus nedokážu vysvětlit, ale funguje: musíte prostě sebevědomě vkročit mezi auta. Vrhnout se tam bez osmělování, jak Alfréd Nikodém do vánoční Vltavy, a zázrak! Řidiči rozhodně nezastaví, ale přeci jen lehounce přibrzdí, a nanejvýš se o vás otřou. Přežijete.

Po kterémžto prozření jsem ještě pár dnů chyboval a občas se uprostřed silnice přeci jen zalekl blázna z dalšího pruhu. Ukročil jsem stranou, změnil tempo, málem tím způsobil hromadnou bouračku.
Ale dnes už jsem naprosto suverénní a do silnic s rozkoší skáču. Návrat do Prahy pro mě koncem května nebude úplně bezpečný.

Dělej si se mnou, co chceš

V poledne zaplatím dva dolary taxikářovi, který mě hodí na jižní konec Šírázu, a tam zastaví první auto, což je celkem běžné. Řidič Ali nedovede anglicky, což je taky běžné, já ztratil elektronický překladač, zvládající perštinu, konverzace se rozjíždí ztuha.