Bitva o místa na středních školách: Co děláme špatně a jak by to šlo líp?

Co je největší potíž současné podoby přijímaček?

Dneska je to tak, že střední školy dostanou od Cermatu (přímo řízená organizace ministerstva školství – pozn. red.) testy, žáci si tam zaškrtají odpovědi, oni to pak naskenují, pošlou do Cermatu. Ten to vyhodnotí a vrátí v tabulce s výsledky. Takže to máte bez práce. Uznávám, že testy jsou dneska – didakticky – dělané mnohem lépe než dříve, když to dělali češtináři a matikáři přímo ve školách. Je to předvídatelnější, kvalitnější, více zaměřené na gramotnosti.

Ale?

Dřív byly přijímačky pestřejší – školy dělaly pohovory, praktické zkoušky, talentovky, svoje testy všeobecného přehledu. To by mohly i dnes, mají pravomoc si do přijímaček dát další vlastní kritéria. Kvůli velkému převisu zájemců se to ale neděje a většina škol jde snadnou, mainstreamovou cestou, tedy cestou jednotné přijímací zkoušky, maximálně zohlední prospěch nebo úspěch na olympiádách. Když se dneska podíváte na gymnázia, lycea nebo na průmyslovky, prostě na ty nejžádanější školy, všude chtějí pouze jednotné testy. Test z matematiky a češtiny vám ale veškeré poznání a talent zúží jen na znalosti z těchto dvou předmětů. Na drtivou většinu maturitních oborů dnes tedy přijímáme děti skrze jediné kritérium. Různé talenty a individuálnost se tam už nezohledňují…

Další problém je, že příprava na jednotné přijímačky neleží na školách, ale mimo ně. A rodiče za ně platí.

To je další dimenze, která souvisí s celým českým vzdělávacím systémem. Jsme stát, který má obecně velmi nadprůměrné nerovnosti ve vzdělávání. Náš vzdělávací systém neumí odfiltrovat socioekonomické zázemí rodiny, vyhmátnout skutečné talenty a těm dát možnost zazářit. To mnohé státy, například Dánsko, Francie, Polsko, umí a o talenty nepřicházejí.

Jak to vypadá u nás?

Pokud jste z dobré rodiny, která má vyšší socioekonomický status, máte nespornou výhodu. Jde o rodiny, kde je vzdělání hodnotou, což – a to zdůrazňuji – nemusí jít ruku v ruce s výplatní páskou. Pokud se narodíte do takové rodiny, nejtypičtěji vysokoškoláků, znamená to, že se s vámi učí, podporují vás a taky vám zaplatí kurzy, abyste se dobře připravili na přijímačky na střední školu. Využít doučovací byznys, který se hodně rozjel, vám dává opravdu velký náskok před dětmi, které takovou podporu doma nemají.

Proč nestačí učit se k přijímačkám doma, nebo dokonce proč nestačí jít k nim jen s tím, co jsem se naučil ve škole?

Když zaplatíte svému dítěti přípravné kurzy, kde si přijímačky nanečisto vyzkouší, dáváte mu tím nesporně konkurenční výhodu. Současné přijímačky nejsou totiž jen z matematiky a češtiny, ale ještě ze dvou dalších disciplín: ze stresové odolnosti a pak taky testují, zda umíte dobře vyplnit záznamové archy, já tomu říkám „zaškrtat sportku“.

Hlasují nohama

Přijímačky a nedostatečné kapacity na středních školách jsou téma už několikátým rokem. Proč jsme na demografickou křivku, která byla už dlouho známá, nedokázali zareagovat?

Vliv na to má určitě reforma státní správy a územní samosprávy z roku 2000. Tehdy vznikly kraje – a kompetence ohledně středního školství se převedly z ministerstva školství právě na ně. Dneska máme čtrnáct krajů a čtrnáct samostatných středoškolských soustav, které se liší region od regionu, mimo jiné podle toho, jak dopadnou jednou za čtyři roky krajské volby.