Cádiz: klidný a „neprovařený“ kout Španělska nadchne nejen milovníky koní

Provincie Cádiz pokrývá nejjižnější kout Pyrenejského poloostrova, tedy oblast kolem Gibraltaru, a její stejnojmenné hlavní město na poloostrově ve tvaru předloktí se zaťatou pěstí patří mezi nejstarší obydlená sídla ve Španělsku. Založili ho již kolem roku 1100 př. n. l. Féničané a díky strategické poloze měl zdejší přístav po objevení Ameriky prakticky monopol na obchod se zámořím.

Se skupinkou přátel jsme si jako základnu vybrali hotýlek Argantonio v centru Cádizu uprostřed husté spleti uliček táhnoucích se mezi náměstími a parčíky. Na úvodní průzkum města si půjčujeme kola a vyrážíme na okružní jízdu podél pobřeží. Obdivujeme střídavě architektonické skvosty v čele s barokní katedrálou, která stojí jen pár kroků od moře, a nekonečnou hladinu Atlantiku. Podél západní strany se táhne městská pláž, kde se zastavíme na rychlé vykoupání. Nyní na konci října je voda osvěžující, ale „koupatelná“. Celé Staré město obklopené ze tří stran vodou objedeme – včetně neustálého focení a zastávky na ostrůvku Faro de San Sebastián s majákem a pevností – za dvě hodiny.

Španělskému sherry vděčí za svou chuť irská whisky

Nazítří míříme do blízkého městečka Puerto de Santa María na exkurzi do sklepů Osborne, nejznámějšího výrobce sherry. Rychle zjišťujeme, že portfolio produktů této společnosti, jejíž historie se píše již čtvrt tisíciletí, netvoří jen nápoje, které si představujeme pod názvem sherry: jedná se o širokou škálu vín včetně lahodného fortifikovaného (15 %) bílého Fino.

Možná jste už někdy zahlédli logo Osborne, které tvoří světoznámý býk Toro. Španělé si tento ikonický symbol tak považují, že mu udělili zvláštní výjimku z plošného zákazu billboardů kolem silnic. A tak místo trapných reklam na řidiče občas číhají pouze čtrnáctimetroví býci. Součástí komplexu společnosti je Toro Gallery s bezpočtem rozmanitých „býčích“ exponátů.

Název sherry vznikl zkomolením jména města Jerez de la Frontera a právě tam je náš další cíl: firma Paez Lobato, vyhlášený producent dubových sudů na uskladnění sherry. Na zhruba hodinové exkurzi nahlédneme do všech zákoutí překvapivě sofistikované výroby bytelných sudů, které poté, co do sebe tento nápoj důkladně nasají (nejméně dva roky, ale třeba i deset let), kupují skotští výrobci whisky. Ta totiž dostane svou charakteristikou chuť právě díky „pobytu“ v sudech po sherry.

Tančící koně

Hlavní atrakcí v Jerez de la Frontera je – kromě koridy – Královská andaluská škola jezdeckého umění. Čistokrevní andaluští koně jsou v jezdeckém světě pojmem. Již od středověku je s oblibou sedlali evropští panovníci a zdejší kartuziánští mniši tuto rasu postupně vyšlechtili tak, aby získala perfektní vlastnosti pro drezuru, koridu, shánění dobytka a parkur.

V rozsáhlém areálu, kolem něhož jsou na přechodech pro chodce signalizace pro pěší i jezdce v sedle, si nejprve prohlédneme muzeum s historickými kočáry. Pak netrpělivě zamíříme do kryté arény na show Jak tančí andaluští koně. Očekáváme snad trochu propracovanější cirkusové kousky, ale místo toho se před našima očima rozehraje noblesní představení, kde se koně elegantním tanečním krokem pohybují přesně do tónů okázalé hudby. Místy se jedná o skutečný balet s dechberoucí choreografií, koně se navzájem proplétají a vytvářejí dokonale symetrické obrazce.

Flamenco i motocykly

Další taneční zážitek nás čeká vzápětí. Cádiz je totiž krajem zaslíbeným nejen koňům, ale také flamencu, a když dorazíme na pozdní oběd do příjemného baru Tabanco El Pasaje, zhlédneme na maličkém pódiu energií sršící vystoupení zpěvačky/tanečnice a dvou hudebníků. Na rozdíl od show jezdecké školy, která se konají pouze dvakrát týdně (vstupenky je dobré objednat předem online), zde je flamenco na programu dvakrát denně.

Seznam lákadel v Jerez de la Frontera doplňují ještě rychlé motocykly: zdejší okruh totiž hostí závod z prestižní série Moto GP. Letos se pojede o víkendu 25. – 27. dubna.

Bílé vesničky

Následující dny strávíme průzkumem tzv. bílých vesniček, Pueblos blancos. Název odkazuje na fakt, že všechny domy v těchto sídlech roztroušených po odlehlých andaluských kopcích jsou již od středověku tradičně natírány vápnem, které odráží sluneční paprsky.

Vesničky zpravidla stály na hranici mezi křesťanským a muslimským územím, proto v nich je řada hradů a pevností, a vliv obou kultur je patrný na každém kroku. Když zdálky spatříme první z vesniček, Vejer de la Frontera, máme pocit, že se díváme na zasněžený horský vrchol v zelené krajině.

Po Vejeru s náměstíčkem s divukrásnou fontánou postupně projedeme městečko Medina Sidonia s památkami na římské období, Setenil de las Bodegas, kde skrz domy zdánlivě „prorůstají“ skalní převisy a Arcos de la Frontera s neskutečně úzkými ulicemi a průchody, nad nimiž protilehlé zdi podpírají oblouky. Vesniček je celkem devatenáct a prozkoumat všechny během jedné cesty není reálné. Avšak zároveň se díky tomuto počtu vždycky najde důvod, proč se do Cádizu vracet.

Autor: Roman Zvarič

Téma: Španělsko, cestování