Místo chalupy opravit zámek? Chci ještě něco dokázat, říká kastelán

Máte za sebou nejpernější zimu v kastelánské kariéře?

Určitě ne, bývaly i horší. Třeba když jsme na Svojanově dělali velké rekonstrukce, kde se musela koordinovat spousta věcí. K zimě patří i papírování, vykazování, což mě ubíjí. Na druhou stranu, když se v zimě dobře připravíte na letní sezonu, plyne tak nějak sama. 

Ptám se proto, že jste funkci kastelána vloni v červenci předal nástupkyni, ona ale na podzim rezignovala a město Polička, kterému Svojanov patří, vás na několik měsíců povolalo zpátky… Takže to nakonec až tak velký problém nebyl?

Samozřejmě jsem některé domluvené aktivity musel vyřešit souběžně a jiné odsunout. Ale protože jsem na Svojanově strávil sedmnáct krásných let a s Poličkou jsme měli vždy vynikající vztahy, nemohl jsem je odmítnout. Věděl jsem, že to na krátkou dobu půjde zvládnout. Mým úkolem bylo především dokončit loňskou sezonu a připravit tu letošní. Tedy hrad zazimovat a odzimovat, připravit expozice, program akcí. A vyřídit všechnu tu papírovou agendu.

Co jste tedy na letošek Svojanovu naplánoval?

Kromě tradičních akcí, jako jsou trhy nebo vystoupení šermířů, by se koncem června mělo konat slavnostní otevření obnovené gotické zahrady. Byl to takový můj poslední úkol na Svojanově, u příprav jsem byl od začátku. A jsem rád, že se to podařilo, protože zahrada je v rámci republiky jedinečná a zaslouží si pořádnou prezentaci.

Poradil jste příštímu kastelánovi, na co se zaměřit dál? 

Jistě, třeba na interiéry hradní věže, kde už jsou narušené prvky a je potřeba je obnovit nebo vybudovat znovu. Svojanov bude vždy svým způsobem kousek mého domova, kde jsem zapustil kořeny. Takže je v mém zájmu, aby to fungovalo. A kdykoliv rád poradím, když o to bude zájem.

Snad mám ještě dvacet let

Jako osvědčený kastelán ve službách města jste si mohl v podhradí koupit chalupu a ještě roky na hradě působit. Proč jste místo toho zvolil poněkud komplikovanější variantu, a to nákup 300 kilometrů vzdáleného vybydleného zámku?

Došel jsem k závěru, že si v této fázi života ještě můžu dovolit něco začít a dokázat. Snad mám ještě tak dvacet aktivních let před sebou. Na Svojanově jsem měl obrovské štěstí být u začátku rekonstrukce dožívajícího objektu. Teď je zajištěný a funguje. Na Polákách se situace opakuje a já jsem moc rád, že můžu dělat, co mě baví. Chci je zachránit, aby tu po mně něco zůstalo pro další generace.