Největší swap festival na světě? Češky chtějí trhnout rekord v udržitelnosti

Největší swap festival na světě, to není zrovna malý cíl…

Před devíti lety jsme s Luckou začaly dělat swap akce po své ose a netušily jsme, jaký to bude mít dopad. Ukazuje se, že je to úžasný nástroj lokální efektivní směny věcí, které máme doma navíc. Když se propojíme s ostatními pořadateli a uděláme to intenzivně v jednom týdnu, posílíme se navzájem. Oni se od nás mohou dost naučit, protože swapy děláme nejdéle, nejčastěji a myslím, že i nejlépe. A nám se zase skrze ně otevře další prostor mluvit o tom, proč je důležité vracet pro někoho už nepotřebné věci zpátky do hry. Žijeme totiž obklopeni věcmi, o které nemáme čas se starat a opravovat je a jen se nám valí doma, ale i tak si je držíme. A ostatní si ty samé věci jdou nakupovat.

Swap Festival byl váš nápad, nebo vás inspirovala nějaká podobná akce v zahraničí?

Náš nápad. Pořád se potřebujeme posouvat dál, vyvíjet se. Už děláme největší swap akce v Praze a vyjely jsme i do regionů – i díky Federaci nábytkových bank a Re-use centru. Pak jsme si řekly pojďme vyzvat další a propojit pokud možno celou republiku. Máme třeba skvělé kontakty ve školách, často se na nás obrací jednotliví učitelé nebo kolektivy a školy jsou po celé republice, takže se může zúčastnit opravdu každý.

Kde všude se festival bude konat?

V tuhle chvíli máme asi pětaosmdesát míst po celém Česku. A jedno dokonce i v Bratislavě.

Kolik lidí se musí zapojit, aby padl světový rekord?

Akce takového typu asi ani nikde není, takže největší festival to bude každopádně. Osobně věřím, že přijdou tisíce lidí. Požádaly jsme všechny lokální pořadatele, aby počítali přinesené věci i návštěvníky, abychom měly opravdu přesná čísla.

Na festivalu se, předpokládám, nebude vyměňovat „jen“ oblečení.

Festival se koná na konci dubna. A to je doba, kdy lidé na swapy obvykle přinášejí i zahradnické věci, namnožené pokojovky nebo sazenice. Taky si tou dobou dělávají jarní čistky šatníku nebo nosí sportovní potřeby. Zároveň ale organizátorům doporučujeme, aby na akci zařadili i nějaký edukativní program – třeba tam může někdo zašívat oblečení, opravovat věci. Samy máme na našich swapech často projekt Opravárna, který je zaměřený na opravu elektroniky.

Nicméně výměna oblečení na swapech asi převažuje, ne?

Je to tak. A je hezké, že na naše akce už chodí různé generace. Třeba přijde babička, která probere šatník a přinese krásné vintage kousky. A zároveň přijde student, která zrovna přesně takové unikáty hledá v různých sekáčích.

Zmiňovala jste zapojení škol. Jak konkrétně s nimi spolupracujete?

Teď jsme zapojené v projektu Cirkulární školy, kdy chodíme studentům vysvětlovat, kde a jak se věci vyrábí a proč je dobré je hned nevyhazovat. Na závěr si pak sami udělají vlastní swap. My je naučíme, jak ho zorganizovat, jak udělat marketing a akci komunikovat. V minulosti nás někteří studenti sami oslovili a žádali nás, ať jim pomůžeme. Jako příklad mohu uvést třeba pražské Gymnázium Na Zatlance.

Swapy pořádáte osm let. Jak se za tu dobu změnily?

Chodí třeba víc kluků, za což jsme rády. Taky se snažíme akce pořád zlepšovat a mít na nich doprovodný program a workshopy. Tím se swapy liší od klasických blešáků.

Tuny vyměněných věcí

Máte spočítáno, kolik tun oblečení a dalších věcí už se na vašich akcích vyměnilo?

Máme a to číslo je šílené! Plus minus 250 tun věcí! Před lety jsme dělaly swap v tržnici v Holešovicích a tam nám lidi za týden přinesli 16 tun věcí (což si lze představit třeba jako 80 tisíc dvousetgramových triček – pozn. red.).