Výpravčí mává, vlak už odjíždí. Jak jsem se konečně potkal s umělou inteligencí

15. března 2025

Přiznávám, tohle téma mě dlouho spíš míjelo. Já a umělá inteligence? K čemu by mi byla? Texty si přece pořád ještě píšu sám... Když přišla možnost zúčastnit se dvoudenního workshopu k AI, chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem kývl. Spoiler: nebyl to ztracený čas. A občas jsem si připadal jako filmoví družstevníci z Hoštic na exkurzi v nablýskaném italském kravíně.

Svět se mění. V roce 1925 pomalu, v roce 2025 ďábelským tempem. „Transformuje se nám pod rukama a spousta lidí si ani neuvědomuje, jak rychle tenhle proces probíhá,“ poví na uvítanou Václav Solař, jeden z lektorů AI Institute, organizátora workshopu.

Společnost za dva roky proškolila víc než čtyři tisíce lidí a nazítří večer k nim bude patřit rovněž zhruba dvacetihlavá skupina, do které patřím i já.

Mimochodem, školení s mladými rozvernými lektory, kteří při výkladu rádi používají hravé metafory, už má za sebou i jedna 82letá dáma. Když se jí ptali, proč přišla, odpověděla: „Chlapci, když začínal internet, naučila jsem se. A když začíná umělá inteligence, chci se ji naučit taky.“

I ona nejspíš slyšela to, co slyšíme teď my.

„Výpravčí mává, vlak už odjíždí. Čím dřív se s umělou inteligencí naučíte pracovat, tím lépe pro vás,“ prohodí lektor Václav, sympatický a upovídaný vysokoškolák. A pak se zeptá, proč jsme přišli.

Tak třeba: „Pracuju u národního dopravce a bylo by fajn, kdyby nám neujel ten vlak, o kterém byla řeč.“

Někteří dorazili ze zvědavosti a další by při práci rádi ušetřili čas, což je jedna z hojně propagovaných předností AI.

Imaginární cenu pro nejoriginálnější a zároveň nejupřímnější odpověď vyhraje kolegyně novinářka, která pobaví celou místnost: „ChatGPT mi píše horoskopy do práce a ráda bych, aby mi nelhal.“

Přečtěte si také

HÁDKY PODLE CHATU

Ironií osudu sedíme v secesním Domě U Nováků nedaleko pražského Václavského náměstí. Jakkoliv paradoxně to může znít, o dost možná klíčové technologii pro budoucnost lidstva se bavíme v budově postavené na začátku minulého století. A většina z nás do šestého patra vyjela archaickým páternosterem (přiznávám, že jsem z kapsy vytáhl telefon a část cesty vzhůru si okouzleně natočil).

Staré se půvabně propojuje s novým.