Pět let od pandemie: Odborníci odpovídají na otázku, co se povedlo a co ne
16. března 2025
Reportér 03/25 · Číslo 12716. března 2025
Reportér 03/25 · Číslo 127foto: Miguel Á. Padriñán / Pexels.com
Odborníci odpovídají na otázky: Přehodnotili jste v něčem názory na covid, které jste měli v letech 2020 a 2021? Co vás ke změně názoru vedlo a jaký postoj naopak zastáváte i nadále?
Prof. RNDr. Dagmar Dzúrová, CSc.
Akademička z Přírodovědecké fakulty UK, členka iniciativy Sníh, spoluautorka studie o efektu očkování proti covidu
V době pandemie jsem svoje názory stavěla pouze na základě dat poskytnutých ministerstvem zdravotnictví, nenapadá mě tedy žádný můj názor, který bych teď měnila.
Co udělat jinak? To by mělo vycházet z analýzy toho, co bylo, a dle toho je nutné aktualizovat například pandemický plán. Žádná jeho aktualizace však neproběhla. Podle mého jsme se na státní úrovni velmi málo poučili a v případě další obdobné situace budeme překvapeni a nepřipraveni.
Za zásadní považuji lepší vyhodnocení sociálně-ekonomických a regionálních specifik. Z našich výzkumů víme, že pandemie prohloubila nerovnosti v oblasti zdraví mezi okresy, nejvyšší negativní dopady byly tam, kde již před pandemií byla populace nejzranitelnější.
Prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.
Ředitel Ústavu organické chemie a biochemie (výzkumem koronavirů se zabýval ještě před pandemií)
Ve svém veřejném působení v době covidu jsem se snažil nemluvit o vlastních „názorech“, ale informovat o mezinárodním odborném konsenzu.
Moje chyby: v únoru 2020 jsem se domníval, že se pandemie Evropě do značné míry vyhne, jako se to stalo s epidemií SARS v roce 2003 nebo s epidemiemi MERS a eboly. Neměl jsem pravdu. Dále, byl jsem přesvědčen, že se účinné očkování nepodaří tak rychle vyvinout. Neměl jsem (naštěstí) pravdu, očkování přišlo do roka a bylo velmi účinné.
Co se mého dnešního postoje týče, není důležitý, důležitá jsou data: covid u nás zabil desetitisíce lidí, nejméně polovina zemřela zbytečně, očkování zachraňuje lidské životy a je velmi bezpečné. Před příchodem očkování a účinných léků byla protiepidemická opatření velmi bolavá, ale bohužel zřejmě nutná. Byla přijímána chaoticky a většinou pozdě, trvala příliš dlouho a vyvolala nedůvěru mnoha spoluobčanů.
Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
Fyzioterapeut, zakladatel Centra pohybové medicíny
Názory, které jsem zastával, jsem nezměnil, všechny se potvrdily. Prostředky či strategii je nutné volit s ohledem na jejich další dopady, aby nedošlo k horším důsledkům než u vlastní nemoci. Do kalkulace pozitivních a negativních vlivů je potřeba započítat nejen medicínské důsledky, ale i dopady na životy lidí plynoucí z dalších, souvisejících příčin – z omezení pravidelných kontrol a léčby pacientů s rizikovými chronickými onemocněními, z vysokého nárůstu počtu depresí, sebevražd, z digitální závislosti u dětí, z omezení elektivní zdravotní péče, z narušení komunikace mezi generacemi, nárůstu obezity u dětí a mnoha dalších.
MUDr. Petr Smejkal
Hlavní epidemiolog IKEM Praha (v době pandemie mimo jiné vedl Mezioborovou skupinu pro epidemické situace – MeSES)
Na začátku pandemie jsem zastával názor, že jisté regulované „promoření populace“ je možné. Když jsem se ale do konce jara 2020 dopodrobna seznámil s vlastnostmi tehdejší varianty viru SARS-CoV, bylo mi jasné, že to je hloupost.
K lockdownům vůbec nemuselo dojít, kdybychom zvládli jednoduchá preventivní opatření a jejich vymáhání – testování, trasování kontaktů, dodržování ochrany dýchacích cest a komunikaci s tím spojenou. Tento postoj a důraz na prevenci spíše než na spoléhání se na to, jak to s léčbou covidu zvládnou nemocnice, jsem zastával vždy a je stále aktuální. Prevenci české zdravotnictví málo akcentuje pořád.
Obecně, když se podívám na naše doporučení z průběhu pandemie, měnil bych málo. A měli jsme být i důraznější.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz., dlouhodobě se věnuje zdravotnictví.