Pět let od pandemie: Odborníci odpovídají na otázku, co se povedlo a co ne 

Pandemie prohloubila nerovnosti

Prof. RNDr. Dagmar Dzúrová, CSc. 

Akademička z Přírodovědecké fakulty UK, členka iniciativy Sníh, spoluautorka studie o efektu očkování proti covidu

V době pandemie jsem svoje názory stavěla pouze na základě dat poskytnutých ministerstvem zdravotnictví, nenapadá mě tedy žádný můj názor, který bych teď měnila.

Co udělat jinak? To by mělo vycházet z analýzy toho, co bylo, a dle toho je nutné aktualizovat například pandemický plán. Žádná jeho aktualizace však neproběhla. Podle mého jsme se na státní úrovni velmi málo poučili a v případě další obdobné situace budeme překvapeni a nepřipraveni. 

Za zásadní považuji  lepší vyhodnocení sociálně-ekonomických a regionálních specifik. Z našich výzkumů víme, že pandemie prohloubila nerovnosti v oblasti zdraví mezi okresy, nejvyšší negativní dopady byly tam, kde již před pandemií byla populace nejzranitelnější. 

Očkování tak brzy? Nevěřil jsem tomu

Prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.

Ředitel Ústavu organické chemie a biochemie (výzkumem koronavirů se zabýval ještě před pandemií)

Ve svém veřejném působení v době covidu jsem se snažil nemluvit o vlastních „názorech“, ale informovat o mezinárodním odborném konsenzu. 

Moje chyby: v únoru 2020 jsem se domníval, že se pandemie Evropě do značné míry vyhne, jako se to stalo s epidemií SARS v roce 2003 nebo s epidemiemi MERS a eboly. Neměl jsem pravdu. Dále, byl jsem přesvědčen, že se účinné očkování nepodaří tak rychle vyvinout. Neměl jsem (naštěstí) pravdu, očkování přišlo do roka a bylo velmi účinné.

Co se mého dnešního postoje týče, není důležitý, důležitá jsou data: covid u nás zabil desetitisíce lidí, nejméně polovina zemřela zbytečně, očkování zachraňuje lidské životy a je velmi bezpečné. Před příchodem očkování a účinných léků byla protiepidemická opatření velmi bolavá, ale bohužel zřejmě nutná. Byla přijímána chaoticky a většinou pozdě, trvala příliš dlouho a vyvolala nedůvěru mnoha spoluobčanů.

Zvažujme i dopady na životy lidí

Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. 

Fyzioterapeut, zakladatel Centra pohybové medicíny

Názory, které jsem zastával, jsem nezměnil, všechny se potvrdily. Prostředky či strategii je nutné volit s ohledem na jejich další dopady, aby nedošlo k horším důsledkům než u vlastní nemoci. Do kalkulace pozitivních a negativních vlivů je potřeba započítat nejen medicínské důsledky, ale i dopady na životy lidí plynoucí z dalších, souvisejících příčin – z omezení pravidelných kontrol a léčby pacientů s rizikovými chronickými onemocněními, z vysokého nárůstu počtu depresí, sebevražd, z digitální závislosti u dětí, z omezení elektivní zdravotní péče, z narušení komunikace mezi generacemi, nárůstu obezity u dětí a mnoha dalších.

K lockdownům nemuselo dojít 

MUDr. Petr Smejkal

Hlavní epidemiolog IKEM Praha (v době pandemie mimo jiné vedl Mezioborovou skupinu pro epidemické situace – MeSES)

Na začátku pandemie jsem zastával názor, že jisté regulované „promoření populace“ je možné. Když jsem se ale do konce jara 2020 dopodrobna seznámil s vlastnostmi tehdejší varianty viru SARS-CoV, bylo mi jasné, že to je hloupost. 

K lockdownům vůbec nemuselo dojít, kdybychom zvládli jednoduchá preventivní opatření a jejich vymáhání – testování, trasování kontaktů, dodržování ochrany dýchacích cest a komunikaci s tím spojenou. Tento postoj a důraz na prevenci spíše než na spoléhání se na to, jak to s léčbou covidu zvládnou nemocnice, jsem zastával vždy a je stále aktuální. Prevenci české zdravotnictví málo akcentuje pořád. 

Obecně, když se podívám na naše doporučení z průběhu pandemie, měnil bych málo. A měli jsme být i důraznější.