Máme celej život… aneb Třicet let Tomáše Třeštíka s foťákem v ruce

Od počátku si fotil deník a dlouho si ho i psal. „Asi proto, že mám špatnou paměť a spousta věcí mi vypadává,“ vypráví. Fotografovat začal kolem roku 1995 a stal se jedním nejznámějších komerčních a portrétních fotografů v Česku.

„Výstava v galerii 400 ASA je takový průřez mým životem, je hodně osobní. Fotil jsem všechno kolem sebe, všechno, co jsem prožíval. Všechny svoje holky, všechny situace, do kterých jsem se dostal,“ popisuje. 

Bylo mu jasné, že některé snímky nechce zveřejnit bez souhlasu přátel, kteří na nich jsou. A tak se během výběru odehrávaly prostřednictvím esemesek konverzace podobné této:

„Ahoj, Terko, připravuju výstavu. Je tam jedna fotka z roku 1999, ukazuješ mi na ní prso. Nic sprostýho, je to spíš takový něžný. Jsi ok s tím, že bych ji vystavil?“

 „Dej mi chvíli, musím to promyslet. Proberu to s mužem.“

 „Ahoj, tak jsem to konzultovala doma a bylo mi vysvětleno, proč to vůbec konzultuji, když je to moje věc. Tak jen poprosím o tři lístky, jestli to půjde. Ráda bych se přišla podívat.“

Od jiných přicházely i odmítavé reakce.

„Moc mě mrzí, že to opravdu nemůžu dovolit, i když ta fotka je moc krásná.“

ČASOSBĚRNÝ DOKUMENT DOBY

Dívky, večírky, kluby, občas drogy a nějaké rvačky. Fotografie napřed zrcadlí bezstarostný život studenta FAMU, pak se v nich odráží začátek profesionální kariéry, vztahy, děti, rozchody, občasné pocity samoty, úzkosti i obavy o tehdy nemocného tátu… „Tohle je prostě můj život zachycený foťákem,“ říká Tomáš Třeštík.