Očima Tomáše Třeštíka

Máme celej život… aneb Třicet let Tomáše Třeštíka s foťákem v ruce

Post Image

Máme celej život… aneb Třicet let Tomáše Třeštíka s foťákem v ruce

Play icon
7 minut
Někdy v roce 2005. „Mám šestkrát zlomený nos, protože jsem se x-krát popral. Můj kamarád Lukáš mi připomněl, že tahle fotka vznikla potom, co jsme šli v Kostelní ulici někdy ve dvě odpoledne do parku, že si dáme pivo na zahrádkách. Na přechodu nás nepustil taxikář a vjel tam tak, že nám skoro přejel špičky nohou. Byl jsem tehdy mladej a neklidnej, tak jsem mu do toho auta kopnul. A on vylezl ven a oběma nám rozflákal držku.“

foto: Tomáš Třeštík

Kde se vzala moje vášeň pro focení? Probouzela se postupně, přemýšlí nahlas Tomáš Třeštík a pomůže si přirovnáním: „Představ si, že máš rád hudbu a zkoušíš si něco drnkat na kytaru. Pak ti někdo pustí Rolling Stones a ty najednou víš: ty vole, to je ono, tohle je přesně ono! A začneš zkoušet riffy ze Satisfaction. Pro mě jako fotografa tu roli Rolling Stones kdysi sehrály fotky Bohdana Holomíčka,“ říká nad snímky ze své nové výstavy, které jsou subjektivním pohledem na třicet let života.

Od počátku si fotil deník a dlouho si ho i psal. „Asi proto, že mám špatnou paměť a spousta věcí mi vypadává,“ vypráví. Fotografovat začal kolem roku 1995 a stal se jedním nejznámějších komerčních a portrétních fotografů v Česku.

„Výstava v galerii 400 ASA je takový průřez mým životem, je hodně osobní. Fotil jsem všechno kolem sebe, všechno, co jsem prožíval. Všechny svoje holky, všechny situace, do kterých jsem se dostal,“ popisuje. 

Bylo mu jasné, že některé snímky nechce zveřejnit bez souhlasu přátel, kteří na nich jsou. A tak se během výběru odehrávaly prostřednictvím esemesek konverzace podobné této:

„Ahoj, Terko, připravuju výstavu. Je tam jedna fotka z roku 1999, ukazuješ mi na ní prso. Nic sprostýho, je to spíš takový něžný. Jsi ok s tím, že bych ji vystavil?“

 „Dej mi chvíli, musím to promyslet. Proberu to s mužem.“

 „Ahoj, tak jsem to konzultovala doma a bylo mi vysvětleno, proč to vůbec konzultuji, když je to moje věc. Tak jen poprosím o tři lístky, jestli to půjde. Ráda bych se přišla podívat.“

Od jiných přicházely i odmítavé reakce.

„Moc mě mrzí, že to opravdu nemůžu dovolit, i když ta fotka je moc krásná.“

Přečtěte si také

ČASOSBĚRNÝ DOKUMENT DOBY

Dívky, večírky, kluby, občas drogy a nějaké rvačky. Fotografie napřed zrcadlí bezstarostný život studenta FAMU, pak se v nich odráží začátek profesionální kariéry, vztahy, děti, rozchody, občasné pocity samoty, úzkosti i obavy o tehdy nemocného tátu… „Tohle je prostě můj život zachycený foťákem,“ říká Tomáš Třeštík.

Podpořte Reportér sdílením článku