Milfka, jak má bejt. Rozhovor s Berenikou Kohoutovou o životě matek a dcer

Jestli chceš rozhovor, řekla, musíš za mnou do Sudet, jsem tu teď furt.

Když jsem přijel jedno únorové dopoledne na sever do Kytlice, chalupa byla zapadaná sněhem a uvnitř samé ženy. 

Kromě Bereniky její máma spisovatelka Irena Obermannová a pochopitelně dcery; malá Lojzička i Lola, která toho dne slavila páté narozeniny.

K tomu rodinná kamarádka fotografka Bet Orten (taky s dcerou), prostě kolem kamen bylo plno a veselo a trochu chaos, ale Irena s Bet naštěstí vyvezly Lojzičku na dvouhodinový mrazivý špacír. 

Dvě starší děvčata si nejdřív mohla hrát na tabletu, což bylo perfektní, pak si vedle nás stavěla bunkr, to už bylo novinářsky trochu složitější, a potom dostala hlad, což dočasně vyřešil dort: „Vidím, že se mi trochu rozpadl,“ konstatovala Berenika, „ale na estetiku se tady nehraje.“

Pak bylo třeba začít chystat k obědu kuře s rýží, takže jsme si povídali u sporáku, a když se vrátila výprava s kočárem, nastal samozřejmě čas kojení. 

Prostě celé to byla situace, kdy bych se například já soustředil na rozhovor obtížně, ale Berenika, výjimečně pozitivní bytost, všechno zvládá s klidným úsměvem.

Jako zdeptaná matka nevypadáš. V jaké životní fázi jsem tě zastihl?

Vzpomínám, jak jsem si předloni na Silvestra dala jediné předsevzetí pro rok 2024. Zpomalit! Můj manžel často říká: „Buď opatrná na to, co si přeješ.“ A má pravdu, protože mně to pak hvězdy hážou, a tohle předsevzetí se vyplnilo dokonale. Právě v tom prosinci jsem otěhotněla a od té doby zatím nezrychlila. Spoustu času trávím tady na chalupě a v Kytlici se rychle žít ani nedá. Vlastně je to fajn – jenomže Lojza má půl roku, tak se musím pomalu probrat.

Nevypadáš, že by ses flákala.

Myslím pracovně.

Vždyť jsi třeba s mámou založila podcast: „Co posraly naše matky a my taky poserem“.

Měla bych tvořit víc.