Tanec s duchy. Šamanky v Koreji vyřeší problémy a vyplní tužby

Z lesa na úpatí posvátné hory Samgaksan na předměstí Soulu se ozývají výkřiky a divoké bubnování. Možná vyplaší turisty vyrážející v pohorkách a goretexovém oblečení do okolních kopců na túry, ale řidiči na konečné městských autobusů jsou na hluk zvyklí. Budete-li po klikaté silnici následovat zvuk bubnů, spatříte ženu v tradičním oděvu hanbok, jak v transu zuřivě bodá do těl dvou vepřů položených před svatyní Jaksuam, aby o chvíli později zakroutila živým slepicím krkem.

Na malém parkovišti se v prudkém kopci tísní auta mezi nevzhlednými přízemními budovami. Verandy se stěnami z igelitových plachet jen stěží chrání před pronikavým chladem. Na záchod se chodí přes dvůr, kde se v zimním slunci vyhřívají huňatí psi. Svatyně připomíná spíš obydlí chudiny než jedno z nejposvátnějších míst, kde si proslulé korejské šamanky pronajímají prostory ke konání nákladných léčebných rituálů, zvaných kut.

Šamanka Čong Sundok pozorně dohlíží na přípravy. Učednice vybalují z kufrů a tašek pestrobarevné kostýmy, zdobené klobouky a arzenál archaických zbraní – meče, nože a kopí nejrůznějších tvarů a velikostí. Nezasvěcený pozorovatel by se mohl domnívat, že se chystají k boji. Dnešní obřad si objednala a zaplatila klientka, jejíž rodinu pronásledují nešťastné události. „Její otec trpí stařeckou demencí a stav se zhoršuje, firma neprosperuje,“ vysvětluje mi Kim Tonggjo, manžel šamanky a zároveň přední korejský religionista z jezuitské Univerzity Sogang. Obavy, že ztratila přízeň božstev, se potvrdily včera, když havarovala v autě a zranila si hlavu a ruku. Musela na operaci, zůstává v nemocnici a obřadu se nemůže zúčastnit.

ŠAMANSKÁ NEMOC

„Není časté, že se vědec ožení s objektem studia,“ usmívá se Kim Tonggjo, který se s Čong Sundok seznámil před lety během terénního výzkumu. „Moje žena se narodila v roce 1967 ve vesnici Sosan v provincii Čchungčchong. V pěti letech jí zemřel otec. Byla často nemocná, stejně jako ostatní dostala spalničky. Dlouho se nemohla uzdravit a infekce se proměnila v dlouhodobé onemocnění. Měla halucinace, zjevoval se jí starý muž na bílém koni, v bílém rouchu a černém klobouku. Oslovoval ji jménem a předával jí dlouhý nůž, vějíř a svazek mosazných zvonků – ikonické šamanské předměty. Byla tak nemocná, že už si mysleli, že je mrtvá, a přikryli ji rohožemi, ale stará sousedka řekla, že by to mohla být šamanská nemoc.“