Fejeton

Jsem dezorientová, jsem mimo, jsem zmatená. Moje poslední mateřská končí

16. března 2025

Už si tím lezu na nervy. Jsem sama sobě otravná tím svým permanentním kňouráním nad tím vším, co já chudák nemůžu, protože mám tři děti. Srovnáváním kvality života a smysluplnosti existence mé a mých bezdětných známých, kamarádů, přátel – těch, co mají takzvanou pohodu – se ze mě stává trapný urýpaný ublíženec. Je to totiž bohapustá závist, ty moje věčné vysírky typu „No jo, ty určitě víš, co to je, bejt nevyspaná.“ nebo „Hm, takovej strach, co já mívám o děcka, to ty nemůžeš znát.“ či „Jo, taky bych solila jednu písničku za druhou, ale nemám kdy, mám děcka, víš?“.

Je mi 34 let a jsem půl života matkou, minulý týden dcera oslavila sedmnáctiny. Jsem dezorientovaná. Sotva jsem se vymanila z péče a zodpovědnosti rodičů, musela jsem se sama stát pečující a zodpovědnou. Jen párkrát v životě jsem si po ránu kladla otázku, co jen budu dnes dělat, jak naložím se svým časem, co si z té nekonečné škály možností vyberu… Každý den byl nalajnovaný, definovaný starostí o někoho jiného. Jsem mimo.

Přečtěte si také

Moje (stopro!) poslední mateřská dovolená pomalu končí a já mám pocit, že se mi celý svět otvírá! Jsem zmatená. Ještě chvíli a rozběhnu se a uteču někam hodně daleko. Budu stopovat do Číny! Začnu si píchat heroin nebo steroidy! Změním si pohlaví! Dám se na cestu zločinu! Začnu číst knihy! Budu spát! Nebo budu chodit v malé místnosti dokola a bourat do zdi, až přijde ten hrozný den, kdy už mě nikdo nebude potřebovat.