Nadané dítě, žádný problém? Takhle to není, vědí rodiče Agáty a Šimona

Hrozný křik a pak ticho. Tohle Jana Nevrtalová zažívala dost často. Její dcera Agáta se rozbrečela – a najednou omdlela. Jana ji naštěstí pokaždé dokázala během pár vteřin „nahodit“ zpátky. Sama vystudovala pedagogickou školu, pracovala s malými dětmi, a tak věděla, že v afektu se přesně tohle může přihodit – dítě začne křičet, zapomene se nadechnout, omdlí.

Agátě se to ale párkrát stalo i ve školce a učitelky rodičům doporučily, aby holčičku vzali na neurologii. A tam se Jana s manželem Honzou dozvěděli, že se jejich (tehdy čtyřleté) dceři odlišně vyvíjejí mozkové hemisféry. Pravá, která se tradičně pojí s emocemi, intuicí a kreativním myšlením, byla na úrovni Agátina věku. Levá, v níž se nachází analytické a logické myšlení, byla mnohem rozvinutější, a to až na úrovni dítěte na druhém stupni základní školy.

Tehdy to Janě a Honzovi ještě úplně nedošlo. Ale už o půl roku později jim klinická psycholožka sdělila: Máte mimořádně nadané dítě. „Tehdy jsme to uslyšeli poprvé,“ vzpomíná Jana. „Do té doby jsme spíš měli obavy z nějaké poruchy.“

Dneska je Agátě dvanáct a chodí do druhého ročníku osmiletého gymnázia v Litoměřicích. Mimořádně nadaný je i její o tři roky mladší bratr Šimon. Jenže ten už to má o něco jednodušší. Má zkušenější rodiče i školu. Letos chodí do čtvrté třídy na stejnou základku jako předtím Agáta.

Tak se přestěhujeme

Jana pochází z Litoměřic, Honza z Terezína. Chodit spolu začali, když jim ještě nebylo ani dvacet, později se vzali a přestěhovali do Prahy.