Zelenského hodina mezi psem a vlkem. Spory s Trumpem, válka s Putinem a hledání míru

Takhle zlé chvíle zažíval Volodymyr Zelenskyj pravděpodobně naposledy před třemi lety. Letos v únoru a začátkem března šlo nejspíše o nejtěžší momenty v životě ukrajinského prezidenta Zelenského od časných ranních hodin 24. února roku 2022. Tehdy ho probudil telefonát od náčelníka generálního štábu, jenž sdělil, že se naplnil nejhorší scénář a Rusko zahájilo otevřenou invazi na Ukrajinu. 

Bývalý komik Zelenskyj, který byl prezidentem zvolen necelé tři roky předtím, na rozdíl od očekávání Kremlu neuprchl ze země a stal se celosvětovým symbolem ukrajinského odporu. Jenže v lednu se do Bílého domu vrátil Donald Trump… 

Staronový americký prezident označil v druhé půlce února Zelenského za diktátora, jenž nemá podporu svých občanů. A na samotném konci února přišla bezprecedentní hádka mezi ním a Trumpem s jeho viceprezidentem J. D. Vancem v přímém přenosu z Oválné pracovny. Původně se tam měla podepsat dohoda o výnosném americkém podílu na těžbě nerostných zdrojů, která neobsahovala konkrétní bezpečnostní záruky: kvůli rozepři však z toho sešlo.

V jak obtížné situaci se Zelenskyj nachází? Mohl v průběhu posledních tří let něco dělat jinak? A jak hluboko jdou kořeny sporů s Trumpem? Při hledání odpovědí na tyto otázky není od věci podívat se na průběh otevřené ruské agrese vůči Ukrajině a na skvělé i sporné momenty jejího lídra.

Jen hysterie

„Prezident je tady, ministr obrany je tady, šéf prezidentské kanceláře je tady.“ Tyto věty zaznívají na dnes již legendárním videu, které natočil sám Volodymyr Zelenskyj v noci pár dnů po začátku války na dvoře prezidentského komplexu v centru Kyjeva. Rázně tak uťal spekulace, že už je dávno ve Varšavě či v jiné evropské metropoli. Pro Ukrajince, a nejen pro ně, se tak stal hrdinou. V chaotických prvních dnech války, kdy se ruské jednotky valily ze severu na Kyjev, na jihovýchodě obkličovaly Mariupol a přes Cherson na jihu postupovaly na Oděsu, potřebovali podobnou vzpruhu nejen ukrajinští vojáci, ale i civilisté, kteří houfně vstupovali do oddílů domobrany. Legendárním se stal také Zelenského výrok „Potřebuji náboje, ne odvoz.“, jímž odmítl nabídky západních státníků na evakuaci ze země. Tato věta se dokonce jednu dobu objevovala jako nápis na tričkách.